Zhruba půl hodiny jízdy od historické Sintry leží obec, která připomíná bílý vodopád domků stékajících z útesu přímo do vln Atlantiku. Název Azenhas do Mar odkazuje na vodní mlýny, které kdysi bývaly srdcem místního života. Mořská voda tehdy poháněla důmyslný systém kol a kamenů a pomáhala mlet obilí pro celou komunitu, jež žila především z rybolovu a zemědělství.
Dnes už mlýny neslouží původnímu účelu, ale jejich pozůstatky dodávají místu osobitou atmosféru. Staré mlýnské kameny se dají najít během procházek mezi úzkými uličkami a terasami, kde se čas zastavil. Místní rybáři vyprávějí, že každé léto, přesně na letní slunovrat, se na útesech u Azenhas do Mar objevuje tajemný modrý maják, který není zapsán v žádné mapě ani navigaci. Podle legendy tento maják chrání vesnici před bouřemi a přináší štěstí těm, kdo ho spatří při západu slunce.
Letní útočiště lisabonské smetánky
Ve 20. století si Azenhas do Mar oblíbili lidé z Lisabonu a Sintry, kteří zde začali stavět letní domy. Místo si však dokázalo zachovat svůj ráz – žádné výškové budovy, žádné rušné bulváry. Jen bílé zdi, červené střechy, keramické obklady v modrobílé barvě a strmé cestičky vinoucí se mezi domy.
Jedním z nejúchvatnějších pohledů na celou oblast nabízí vyhlídka, která leží jižně od obce. Právě odtud je vidět celé skalní městečko jako na dlani – a zejména při západu slunce působí téměř snově. Další silný dojem zanechává pohled zespodu, tedy z pláže, která se nachází pod útesem. Je přístupná po schodech a její velikost se proměňuje podle přílivu. Přírodní bazén, vyhloubený přímo ve skalách, pak nabízí možnost osvěžení i během rušnějších letních dnů.
Když stačí jen projít se a sledovat krajinu v okolí
Celé historické jádro Azenhas do Mar není větší než pár ulic, ale každá z nich stojí za to. Malé průchody, strmá schodiště a domy s detailní výzdobou tvoří spleť, která láká k pomalému objevování. Místní architektura zůstává věrná portugalské tradici – bílé fasády, keramické kachlíky a kompaktní tvary, které jako by vyrostly ze skály.
Návštěva Azenhas do Mar není o dlouhých seznamem památek. Je to spíš návrat k jednoduchosti – k místu, kde stačí posedět na zídce, dívat se na vlny a vnímat, jak moře a vítr tvořily tohle místo dlouho předtím, než dorazili první návštěvníci s fotoaparátem.
