Přijel jsem z Brna do Prahy. Hned na Florenci jsem se vyděsil tak, že jsem nasedl na první autobus a jel zpátky

Každý cestující, který už někdy jel do Prahy vlakem, moc dobře ví, že okolí hlavního pražského nádraží rozhodně nepatří mezi reprezentativní místa, která na naše hlavní město vrhají pozitivní světlo. Je to spíš naopak. Na místě jsou narkomani a bezdomovci, kteří doufají, že z cestujících vytáhnou nějakou tu korunu. Policisté s podobnými situacemi nejspíš moc nezmůžou, což je velká škoda.

Autobusové nádraží Florenc: Nadšení rychle vystřídá znechucení

Vlakové nádraží bohužel není jediné místo, které by vás mohlo zklamat. I v případě, že cestující pojede do Prahy autobusem, může být pořádně zklamán. Autobusové nádraží na Florenci se totiž nachází možná na ještě horším místě. Poblíž metra se zdržují zvláštní lidé, v přilehlém parku se povalují opilí bezdomovci a aby toho nebylo málo, nechybí ani smrad a špína. A přitom se jedná o další místo, kam denně přijíždějí stovky či tisíce turistů, kteří míří do centra Prahy, nebo jen přestupují na další spoj.

“Jel jsem na tohle nádraží autobusem. Celou cestu jsem se těšil do Prahy jako malé dítě, protože jsem tam nikdy předtím nebyl. Jakmile jsem dorazil do cíle, čekala mě studená sprcha,” popisuje Tadeáš, který měl ubytování jen kousek od nádraží, proto mohl jít pěšky.

Tadeáš musel jít na Žižkov, jenže netušil, že se jedná o horší část Prahy. “Musel jsem projít přes most, po kterém jezdí vlaky, jenže pod ním byla spousta feťáků a bezdomovců. Už bylo docela pozdě a bylo šero, takže jsem se okamžitě začal cítit blbě. A v tom přede mě na chodník naběhli dva feťáci, žena a muž, kteří po mně chtěli peníze,” popisuje nepříjemný zážitek Tadeáš, který u sebe ale neměl žádnou hotovost. “Nechtěli mě pustit dál, dokud jim nedám peníze, které jsem ale neměl. V jednu chvíli jsem myslel, že snad začnu křičet o pomoc,” vzpomíná mladý muž na chvilky beznaděje.

Jelikož byli cizí lidé velmi neústupní a zdálo se, že nejsou zcela při smyslech, rozhodl se situaci dál nepokoušet a po krátkém dohadování se otočil a utíkal zpátky na autobusové nádraží. “Byl jsem tak otřesený a zároveň otrávený, že jsem se schoval na nádraží. Naštěstí tam bylo dost lidí, tak jsem se po chvíli uklidnil.” Tadeáš už ale zpátky jít nehodlal, a jelikož neměl ani dostatek peněz na hotel v jiné lokalitě, rozhodl se počkat na další spoj a jet domů. Jedno ví ale jistě: až se příště vydá do Prahy, rozhodně se nevydá do hotelu na Žižkov, ale spíše na Vinohrady, kam se nechá odvézt taxíkem.

“Jsem nesmírně zklamaný, že jsem Prahu nakonec neviděl. Dokonce jsem si to i vyčítal a nadával jsem si, že jsem nebyl tvrdší. Bohužel realita je taková, že se to teď říká snadno, ale tehdy mi bylo až fyzicky špatně,” uzavírá svůj příběh Tadeáš. Sám sobě ale slíbil, že se do Prahy podívá znovu ještě letos, a tentokrát bude mnohem lépe připraven na vše, co tam může zažít. Bohužel není jediný, kdo si toto město dlouho idealizoval a myslel si, že se na tak krásném místě nemůže nic špatného stát.

Zdroj: Autorský text