Měli odpracováno, ale nedostanou nic. Kvůli jedné chybě přijdou mnozí Češi o důchod

Většina lidí se domnívá, že nárok na starobní důchod vznikne automaticky v momentě, kdy dosáhnou důchodového věku. Jenže realita může být mnohem tvrdší – a pro řadu lidí i nepříjemně překvapivá. Vedle samotného věku totiž hraje klíčovou roli i počet let, kdy člověk odváděl sociální pojištění. Kdo nemá splněný potřebný počet let, důchod jednoduše nedostane.

Když nestačí jen odpracovat povinná léta

Zákon říká jasně: pro získání řádného starobního důchodu je potřeba mít za sebou alespoň 35 let pojištění. To znamená roky, kdy člověk pracoval, nebo byl v evidenci některé z uznaných náhradních dob. Jenže právě tady často nastává problém. Lidé, kteří mají v životopise dlouhé hluché období bez práce i bez registrace na úřadu práce, narazí. Důchodový věk sice oslaví, ale výměr zůstane prázdný.

U předčasného důchodu jsou podmínky ještě přísnější. Kdo by si chtěl odejít na odpočinek dříve, musí mít odvedeno alespoň 40 let. A od roku 2026 se chystají další změny. Ti, kteří budou mít za sebou 45 let pojištění, získají výhodu v podobě mírnějšího krácení za každý měsíc, o který odejdou dříve. Jenže ani tady není nic zadarmo. Do této doby se totiž už nezapočítá třeba evidence na úřadu práce nebo studium. Platit budou hlavně skutečně odpracované roky.

Každý měsíc se počítá. Ale také nepočítá

Mnoho lidí si neuvědomuje, jak zásadní dopad mají na důchod takzvané mezery v pojištění. Nejde jen o to, jestli důchod vůbec získají. Týká se to i samotné výše penze. Pokud člověk dlouhé období neodváděl sociální pojištění a současně nesplnil žádnou jinou podmínku (např. rodičovská nebo péče o osobu blízkou), projeví se to výrazně ve výpočtu takzvaného osobního vyměřovacího základu.

Jinými slovy – průměrná výše příjmu, z níž se důchod vypočítává, se rozmělní a konečná částka, kterou stát vyplácí, je znatelně nižší. Rozdíl není malý. I když měl člověk v minulosti poměrně slušný plat, ale zároveň měl několik let bez pojištění, jeho výsledný důchod může být podprůměrný. V některých modelových příkladech není částka ani u lidí s nadprůměrnými příjmy vyšší než 19 000 Kč. Každý rok navíc, každá odpracovaná doba, přitom může znamenat stovky korun rozdílu.

Invalidita bez pojistky? Nepočítejte s pomocí

Aby toho nebylo málo, podobná pravidla platí i v případě invalidního důchodu. Ani ten totiž stát nevyplácí automaticky – nestačí mít vážný zdravotní problém. Nutná je i odpovídající doba pojištění. A ta se liší podle věku. Například člověk starší 28 let musí v posledních deseti letech prokázat, že byl pojištěný alespoň pět let. Kdo už překročil čtyřicítku, má sice delší okno, ale i tak musí doložit alespoň deset odpracovaných let v posledních dvaceti.

Kdo má v tomto období příliš mnoho mezer, může být bez jakékoli pomoci, i když by jinak měl na invalidní důchod nárok po zdravotní stránce. Tohle je často šok nejen pro žadatele samotného, ale i pro jeho rodinu. Obvykle až ve chvíli, kdy se sepisuje žádost a čeká se na rozhodnutí, vyjde najevo, že v systému „něco chybí“. A co hůř – že už to nejde nijak doplnit.

Pro některé je to past na stáří

Mnoho lidí žije v domnění, že pojištění se nějak vyřeší samo. Že zaměstnavatel všechno odvede, stát pohlídá a úřady se přihlásí. Jenže realita bývá často jiná. Kdo si během života nehlídal průběh pojištění – nebo měl delší období na černo, v zahraničí, mimo systém – může být na stáří nepříjemně překvapen. A přitom řešení není složité: kontrolovat si výpis z registru pojištění, včas doplnit chybějící roky, případně zvážit dobrovolné pojištění.

I tady platí jednoduché pravidlo: raději řešit včas než pozdě litovat. Mezery v pojištění nejsou jen byrokratická formalita. Jsou to roky života, které se v důchodovém systému jednoduše „nepočítají“. A důchod bez nich? Ten často prostě nepřijde.

Zdroje: penize.cz, finance.cz, ČSSZ