Britský mechanik a sběratel Nick Mead na internetovém tržišti koupil starý čínský tank Typ 69, nápodobu sovětské T-55, který využívala irácká armáda v devadesátých letech minulého století během Války v Zálivu. Mead coby zapálený sběratel vojenské techniky původně zamýšlel tank zrekonstruovat, ale tento standardní plán se rychle změnil v hotový hon za pokladem, když uvnitř nádrže objevil hned pět několikakilových zlatých cihel v celkové hodnotě asi 2,4 milionu dolarů, tedy necelých 50 milionů korun.
Když sběratel předměty v nádrži objevil, nejdříve se domníval, že jde o součástky. Až při bližším přezkoumání si všiml, s jakým kovem má tu čest. Podle výzkumníků se jedná o jeden z nejpozoruhodnějších nálezů v celé historii vojenské techniky.
Původ zlata: neznámý
Napínavý příběh tím ale zdaleka nekončí, naopak. Když totiž Mead učinil svůj neobvyklý nález, rozhodl se, že zlato předá do rukou úřadů, konkrétně místní policii. Podle britské legislativy mají nálezci drahých kovů, které mohou být potenciálně kradené, povinnost tyto nálezy nahlásit úřadům. Právě tak učinil i Mead, a tak začalo pátrání po právoplatném majiteli tohoto úctyhodného jmění.
Ačkoliv se přesný původ zlata z tankové nádrže nepodařilo stoprocentně potvrdit, výzkumníci se domnívají, že se jedná o válečnou kořist, které se zmocnili iráčtí vojáci v Kuvajtu během Války v Zálivu, která se odehrávala v devadesátých letech. Nádrž nejspíš dočasně posloužila coby úkryt pro drahé kovy, ale buď si její obsah vojáci nemohli opět vyzvednout, nebo zůstal ve válečné vřavě tak trochu zapomenut.
Britská policie a další úřady však nadále usilovně pokračují v hledání právoplatného majitele, kterému by bylo možné zlato vrátit. Do hry také vstoupili i geologové, kteří jsou schopni chemických stop přesněji lokalizovat, odkud by drahý kov mohl pocházet. Sám nálezce pokladu Nick Mead bohužel není s tím, jak se celá policejní operace odehrála, dle svých slov úplně spokojený. Nedočkal se totiž žádné finanční kompenzace.
Temný kontext pohádkového pokladu
Kromě toho, že je zlato odvěkým symbolem bohatství, se v současnosti zpravidla skloňuje i v kontextu ochrany přírody a obrovské ekologické stopy, kterou za sebou jeho těžba a zpracování zanechává. Těžba a zpracování byť jen jedné zlaté cihly je obrovskou zátěží pro planetu, protože se při tomto procesu do atmosféry uvolní vysoké množství oxidu uhličitého, ale také se spotřebuje enormní množství vody a využívají se nebezpečné toxické látky jako je kyanid či rtuť.
Ekologická katastrofa je pak završena extrémními přesuny půdy a hornin v řádech často i desítek a stovek tun, a to pro vytěžení pouhých pár gramů zlata. Tím bohužel ale výčet pro planetu ničivých procesů nekončí. Tečku za celým těžebním a zpracovávacím průmyslem udělá transport drahých kovů.
Těžba a zpracování zlata stojí planetu opravdu mnoho. O to víc paradoxní pak zůstává uvědomění, že například zlato bývá velmi často tak trochu pasivním materiálem, který leží v bezpečnostních sejfech. Ekologové tak otevírají náročnou debatu o tom, jak by mělo dolování zlata pokračovat, a zda není možné zaměřit se spíše na recyklaci než na další a další těžbu.
Zdroje: EuroWeeklyNews, Ecoticials
