Říkal si revolucionář a přítel lidu, ale ve skutečnosti byl vůdcem s neomezenou mocí a také s neomezenými příjmy, které do jeho kapes přitékaly ze zestátněných ropných polí. Kaddáfí měl tolik peněz, že si mohl dovolit takřka všechno. Ať to byly opulentní róby vhodné spíš pro císaře než lidového státníka, nebo tajná policie, která ochotně odstranila každého, kdo se na diktátora jen křivě podíval.
Syrová játra a krásné ženy
Zatímco pro západní svět byl Kaddáfí nebezpečným teroristou, komunistické země na něj pohlížely jako na "milého výstředníka". Do Libye totiž za studené války vyvážely zbraně i těžkou vojenskou techniku a bohatého obchodního partnera si nechtěly znepřátelit. Když se ale nikdo nedíval, obočí nadzdvihávali i soudruzi. Traduje se například historka, jak Kaddáfí při návštěvě Československa v oboře na Konopišti odstřelil daňka. Nejenže k tomu použil vlastní pistoli, zvíře navíc nechal na místě vyvrhnout a pochutnal si na jeho játrech.
Aby jeho výstředností snad nebylo málo, od 80. let začal formovat neobvyklou osobní ochranku. Tvořily ji výhradně mladé a krásné ženy, které kromě zbraní nosily i svůdné oblečení a výrazný make-up. Zahraniční média jim posměšně přezdívala "Amazonky", Kaddáfí ale tvrdil, že si dívky do ochranky najímá z ryze pragmatického důvodu: arabští vzbouřenci by prý nikdy nevystřelili na ženu. Nutno dodat, že se v tomto ohledu mýlil: při útoku na jeho kolonu v roce 1998 islámští fundamentalisté jednu Amazonku zabili a dalších sedm zranili.
Cudné a věrné
Kaddáfího výstřednost však měla svou temnou stránku. Teprve po diktátorově smrti vyšlo najevo, jakým způsobem dívky do ochranky najímal a jak s nimi poté během služby zacházel. Podmínkou pro práci v osobní gardě byla neposkvrněnost - uchazečka musela být pannou a tento stav si zachovat i po celou dobu zaměstnání. Mnohé Amazonky však nemohly této podmínce dostát, a to z důvodu, že je o to "nejcennější" ve sklepení svého paláce připravoval sám vůdce, případně jeho synové nebo důstojníci.
Některé dívky se ke službě v paláci ani nepřihlásily dobrovolně, ale byly sem zavlečeny tajnými policisty. Kaddáfí si nové pracovnice rád vyhlížel při oficiálních návštěvách škol. Když některou ze studentek pohladil po hlavě, dal tím svým pohůnkům znamení, že právě tuto dívku mají unést.
Drsný výcvik a zničený život
Působení v Kaddáfího gardě bylo společností považováno za velkou čest, nikdo ale netušil, co všechno dívky musejí vytrpět už během výcviku. Oficiálně se učily bojovému umění a vzdělávaly se ve filozofii a kultuře, v praxi je však důstojníci ponižovali a fyzicky zneužívali. Když se potom vycvičené Amazonky přidaly k ochrance, musely být diktátorovi po ruce dvacet čtyři hodin denně bez možnosti navštívit rodinu a přátele. Garda fungovala jako soukromý harém, z něhož nebylo úniku.
Po Kaddáfího smrti se Amazonky dostaly do péče psychologů a svět se postupně začal dozvídat, co se za zdmi paláce vlastně dělo. Život mnohých dívek se však k lepšímu přesto nezměnil - předpotopní libyjská tradice totiž považuje zneuctěné dcery za hanbu rodiny a nenachází pro ně ve společnosti důstojné místo. Jejich další osudy se proto dají jen těžko dohledat.
Zdroje: nasregion.cz, medium.seznam.cz, denik.cz
