Kam se hrabe žralok. Nejděsivější tvor mořských hlubin se vynoří jednou za několik let a vyvolá paniku na celém světě

Oceán je poslední velkou neznámou na naší planetě. Zmapovali jsme povrch Měsíce lépe než dno vlastních moří. A právě tam, v drtivém tlaku a věčné tmě, žijí tvorové, kteří jako by vypadli ze stránek sci-fi románu. Občas se stane, že jeden z nich zabloudí příliš vysoko a ukáže se nám v celé své bizarní kráse. A žádný z nich nevyvolává takovou směs úžasu a paniky jako tvor, kterému se přezdívá posel z paláce mořského boha.

Kam se hrabe žralok. Tohle je skutečný postrach z hlubin

Mořský predátor není jen žralok. Existuje další tvor, který sice člověku neublíží, ale jehož pouhá přítomnost na hladině dokáže vyvolat mezinárodní rozruch. Jmenuje se hlístoun červenohřívý, latinsky Regalecus glesne, a je to nejdelší kostnatá ryba na světě. A taky nositel jedné z nejhouževnatějších pověr, jaké mořský svět zná. Představte si stříbrnou stuhu, která se líně vlní ve vodě. Až na to, že tahle stuha může měřit klidně osm, deset a podle některých neověřených zpráv dokonce až sedmnáct metrů. Tělo má ze stran zploštělé, bez šupin, a táhne se za ním hřbetní ploutev, která začíná hned za hlavou jako extravagantní účes a pokračuje po celé délce těla. Oči má velké, přizpůsobené životu v šeru, a celkově vypadá jako něco, co byste nechtěli potkat ani ve snu.

Není divu, že když námořníci v minulosti narazili na takového tvora, vznikaly legendy o mořských hadech a příšerách. Jeho domovem je hloubka od 200 do 1000 metrů pod hladinou, tedy místo, kam sluneční světlo proniká už jen velmi slabě nebo vůbec. Vidět ho v jeho přirozeném prostředí je extrémně vzácné; poprvé se to podařilo natočit až v roce 2010. V drtivé většině případů se s ním lidé setkají, až když ho moře vyplaví na pláž.

Pověst, která se drží zuby nehty

Nejsilnější je mýtus o hlístounovi v Japonsku. Tam mu říkají „Ryūgū no tsukai“, což v překladu znamená "posel z paláce boha moře". Podle starých legend se tito tvorové vynořují z hlubin, aby varovali před blížícím se zemětřesením nebo vlnou tsunami. A co si budeme povídat, když se legenda vyplní, pěkně z toho mrazí. V roce 2011, několik měsíců před katastrofálním zemětřesením a tsunami, které zdevastovaly oblast Fukušimy, bylo u japonských břehů spatřeno nebo nalezeno nezvykle mnoho těchto ryb. Pro miliony lidí to byl jasný důkaz, že legenda je pravdivá. Od té doby každý nález hlístouna, ať už v Tasmánii, Mexiku, na Filipínách nebo v Kalifornii, okamžitě plní titulky a sociální sítě se hemží spekulacemi, jaká katastrofa se blíží.

Co na to říká věda

Seismologové a mořští biologové se na spojitost mezi hlístouny a zemětřesením dívají, mírně řečeno, skepticky. V roce 2018 dokonce vyšla v časopise Bulletin of the Seismological Society of America studie, která analyzovala záznamy o výskytu hlubinných ryb a seismické aktivitě v Japonsku. Žádná prokazatelná souvislost podle nich neexistuje. Proč se tedy tito hlubinní obři občas objeví na hladině? Vysvětlení je několik a jsou mnohem prozaičtější. Hlístoun může být starý, nemocný nebo zraněný a jednoduše už nemá sílu udržet se ve své přirozené hloubce. Může ho také vynést silný mořský proud, se kterým nedokáže bojovat. Další teorií jsou změny teploty vody, například během jevů jako El Niño, které naruší jeho prostředí a donutí ho plavat výš. V podstatě, když vidíte hlístouna u pobřeží, nedíváte se na posla zkázy, ale na tvora, který má sám pořádný problém.

Gigant, který se živí drobotinou

Navzdory svému děsivému vzhledu a pověsti je hlístoun červenohřívý naprosto neškodný. Nemá zuby, kterými by mohl někoho pokousat. Jeho potrava se skládá z drobných korýšů, malých rybek a planktonu, které filtruje z vody pomocí žaberních tyčinek. Je to takový mírumilovný gigant. Jeho způsob pohybu je také fascinující. Na rozdíl od většiny ryb často plave ve vertikální poloze, hlavou nahoru, a pohybuje se jemným vlněním své dlouhé hřbetní ploutve. Udržuje si tak přehled o tom, co se děje nad ním, a šetří energii. A i když věda mýtus o „rybě soudného dne“ vyvrací, jeho kouzlo nemizí. Hlístoun červenohřívý zůstává symbolem tajemství, které oceán stále skrývá. Je připomínkou toho, jak málo víme o světě pod hladinou a jak snadno si neznámé jevy spojujeme s nadpřirozenem.

Zdroje: iprima.cz, nova.cz, howstuffworks.com, denik.cz, blesk.cz