
Fronty jak za socialismu. Známá restaurace před Velikonocemi praskala ve švech
Sobota před Velikonocemi a v českých obchodech to vypadá jako ve dnech těsně před lockdownem. Plné košíky, tlačenice mezi regály, lidé nervózně postávající u samoobslužných pokladen, hlášení do mikrofonu, nedočkavé děti a výrazy, ze kterých bylo cítit jediné – honem nakoupit, než bude pozdě.
Foto: redakce
A nejinak tomu bylo i v oblíbené restauraci Globus, která jindy nabízí klidné zázemí pro ty, kteří si chtějí mezi nákupy v klidu sednout a dát si teplý oběd. Jenže tahle sobota vypadala jinak. Jako by se tam sjel celý kraj. A atmosféra byla všechno, jen ne klidná. Už při vstupu bylo jasné, že tohle nebude obyčejný den. Fronty se táhly od teplého pultu až k nápojové stanici. Lidé postávali s tácem v ruce, očima hypnotizovali jídelní lístky na obrazovkách nad pultem a nervózně přešlapovali.
Staří, mladí, rodiny s dětmi i jednotlivci. Každý měl svůj plán – rychle nabrat, rychle zaplatit, rychle sníst. Jenže ve skutečnosti to šlo všechno pomalu. Každý pokrm se servíroval na objednávku, kuchaři nestíhali, personál dělal, co mohl, ale když se ve frontě tísní tři desítky lidí, nálada není právě slavnostní. Došlo i na strkanice.
Lidé se v restauraci chovali jako smyslů zbavení
Někteří si stěžovali, že jim jiní vlezli do řady, padaly ostré výrazy a v jednu chvíli musela situaci uklidňovat i zaměstnankyně restaurace. „Dneska je to masakr, to se nedá jinak říct,“ poznamenal jeden z mužů, který se snažil uchránit tác s polévkou před tím, aby mu někdo v tlačenici nevrazil loktem do hrnku. „Ještě že aspoň to jídlo tu mají pořád dobrý,“ dodal smířlivě. A právě proto jsme se rozhodli otestovat, jestli kvalita pokrmů v Globusu odpovídá pověsti, která ho provází. Vybrali jsme si lososa na kopru s pečenými brambory a k tomu polévku – čočkovou.
Porce na první pohled vypadala poctivě. Losos byl šťavnatý, decentně dochucený, ozdobený plátkem citronu a podávaný na máslovém výpeku s koprem. Brambory sůl ani olej nešetřily, ale celkově šlo o syté jídlo, které působilo jako něco, co si člověk klidně dá i doma. Žádné zbytečné kudrlinky, ale poctivý talíř. Polévka už takový dojem nezanechala. Čočková byla hutná, ale chuťově mdlá.

Spíš než výrazné koření převládala převařená chuť mouky a nevýrazná textura. Na zahřátí v chladném obchodě stačí, ale kulinářský zážitek se tentokrát nekonal. Pro někoho to může být přijatelný základ, pro náročnější jazýčky spíš promarněná šance. Celý tento oběd, tedy losos s bramborem, čočková polévka a nápoj, vyšel na 149 Kč. Podle účtenky z 19. dubna činila konečná částka 421 Kč, což znamená, že si naše redakce pořídila oběd jako pro více osob, jako kombinaci jídel a příloh.
Kde je něco levného, tam dochází i na hádky
I tak se ale potvrzuje, že v restauraci Globus se člověk za cenu okolo 150 korun opravdu nají – a v porovnání s jinými gastro provozy v obchodních centrech pořád nejde o přestřelené sumy. Co ale návštěvu výrazně kazilo, byla právě atmosféra. Kdo přišel s očekáváním pohodového oběda v klidu, byl zklamán. Hluk, přetlak, napětí ve vzduchu. Děti běhaly mezi stoly, někteří návštěvníci se snažili s tácem v ruce najít místo k sezení, ale bez úspěchu.

Zatímco jedni obědvali, jiní postávali u jejich stolů a čekali, až se uvolní židle. Některé stoly byly zaneřáděné, chyběly čisté podnosy, došly příbory. Personál lítal mezi pultem a výdejem, ale nápor byl obrovský. Při pohledu na starší paní, která se snažila držet tác v jedné ruce a v druhé berli, zatímco kolem ní proudili hladoví zákazníci, bylo jasné, že dnes to opravdu není ideální den na oběd venku. „Já sem chodím ráda, ale dneska to bylo fakt o nervy. Nešlo ani sednout, ještě že mě pustili k tomu stolu támhle s tím pánem,“ řekla a ukázala na staršího muže, který se vedle ní v tichosti pustil do vepřového.
Lidé do Globusu zamířili nejen kvůli nákupu, ale právě i kvůli jídlu. Před Velikonocemi bylo potřeba se zásobit – a tak se oběd stal spíš nutností mezi nákupem masa, vajec a majonézy. Jenže zatímco prodejní plocha si s návalem poradila, restaurace to schytala naplno. Ačkoli jídlo v Globusu pořád drží laťku a nabízí poctivé české porce bez přehnaných cen, tahle sobota ukázala, že i to nejlepší menu ztrácí kouzlo, když ho člověk jí ve stresu, tlačenici a hluku. Tohle není výčitka personálu – ti dělali maximum. Ale spíš připomínka, že občas nestačí dobré jídlo. Občas potřebujeme i dobrý prostor. A ten dnes chyběl.