Dojela jsem k Balatonu a zažila šok. Za 5 minut jsem seděla v autě a zhnuseně se řítila zpět, směr Česko

Na začátku letních prázdnin jsem si říkala, že by bylo fajn odjet konečně na nějakou dovolenou. Sama, bez práce a bez lidí, které vídám až příliš často. Od malička jsem byla introvert a věděla jsem, že pár dní bez známých mi jen prospěje.

Nechtěla jsem proto do Chorvatska nebo Itálie, kde bych akorát potkávala samé Čechy. Místo toho jsem si vybrala Balaton v Maďarsku. Už chvilku po příjezdu jsem však zjistila, že to byla chyba.

Destinace vhodná pro rodiny s dětmi

Věděla jsem, že okolo Balatonu jsou místa, která jsou velmi rušná, hledala jsem proto nějaké klidnější. Představovala jsem si to tak, že ráno vstanu, dám si kávu na balkoně s výhledem na jezero, poté si půjdu zacvičit a celý den budu dělat to, co mě zrovna napadne. Jednoduše jsem chtěla lenošit.

Na internetu jsem zjistila, že do destinace Zamárdi jezdí hlavně rodiny s dětmi. To mi nevadilo. Pořád lepší než opilá mládež nebo hluk z různých klubů. Našla jsem si apartmán kousek od jezera, který měl pokoj s výhledem na jezero. Do toho výhledu jsem se zamilovala už jen z fotografie.

Těšila jsem se, až budu na místě osobně. Ubytování jsem si zarezervovala na týden a s kamarádkou jsem se domluvila, že k Balatonu přijede až o dva dny později. V den, kdy začínala moje dovolená, vyrazila jsem z Jihlavy do Zamárdi. Cesta trvala něco málo přes 4 hodiny. Hned po příjezdu k jezeru jsem se nestačila divit.

Tohle jsem vůbec nečekala

Když jsem přijížděla k apartmánu, bylo něco okolo druhé hodiny odpoledne. Už v té době jsem ale míjela několik podnapilých lidí. A zarazilo mě i to, že většina z nich vypadala sotva na osmnáct. Dále jsem to ale neřešila a šla se ohlásit na recepci. Recepční byla milá, hezky mě uvítala a doprovodila mě na pokoj.

S pokojem jsem byla spokojená. Bylo v něm čisto, útulno a výhled byl opravdu krásný. Hned po ubytování jsem vyrazila ven, kde mě ale čekal šok. Bylo tu více lidí než na Václaváku. Při procházce po travnaté pláži jsem se vyhýbala doslova davům. A proč jsem se jim musela vyhýbat? Velká část lidí totiž byla v podnapilém stavu nebo se natolik bavila, že nedávali pozor, kam jdou.

Hluk, odpadky a alkohol

Pokud bych to měla k něčemu přirovnat, připadalo mi to jako v lunaparku. Snažila jsem se tvářit, že to není tak hrozné. Myslela jsem si, že když půjdu o trochu dál, bude to lepší. Mýlila jsem se. Všude to bylo stejné. Kromě hlučných lidí a alkoholu mě však zarazil i stav vody. Na břehu bylo mnoho plastových kelímků, voda byla kalná a také v ní plavaly různé odpadky.

To už mi přišlo jako poslední kapka, protože jsem si nedokázala představit, že bych si měla jít do jezera zaplavat. Vrátila jsem se proto na apartmán, vzala si všechny věci, nasedla do auta a řekla jsem si, že to zkusím ještě o pár kilometrů dál.

Na toto místo už se v životě nevrátím

Aniž bych cokoliv hledala dopředu, našla jsem si nejbližší místo od Zamárdi. Tím byl Siófok. Dojela jsem do tohoto města asi za 15 minut. Hned jsem se šla podívat k jezeru, jak to tu vypadá. Bylo to stejné jako v letovisku Zamárdi. Možná i o něco horší. Snažila jsem se představit, jak bych tu strávila celý týden.

Jenže místo klidné dovolené v přírodě jsem měla dojem, že jsem na nejlevnějším hudebním festivalu. Místo vůně jezera se ke mně linula směs smažených langošů a levného alkoholu ze stánků. Každých pět metrů stánek s pivem, vínem nebo jiným alkoholem.

Uběhlo jen pár minut od začátku mé dovolené a já věděla, že se vrátím domů. Zrušila jsem ubytování a vydala se domů. K Balatonu se možná ještě někdy podívám, ale pro svou návštěvu zvolím jiné roční období. Možná, že tu poté bude mnohem klidněji.

Zdroje: enviweb, idnes