Ani Telč, ani Krumlov. Toto je nejkrásnější perla renesance v Česku. V cizině ji mají v každé učebnici, Češi o ní neslyšeli

Kdysi býval významným panovnickým sídlem, dnes zůstává Bučovický zámek odlehlým, ale fascinujícím svědkem pozdní renesance v její nejskvostnější a nejpropracovanější podobě. Návštěvníci, kteří do Bučovic zamíří, jsou často překvapeni; před sebou mají dokonalou architekturu, jakou by čekali na náměstích v Mantově nebo Ferraře, nikoli u malého města mezi Brnem a Vyškovem.

Zámek v Bučovicích vznikl na konci 16. století a už od prvního pohledu chytí každého za srdce svou dokonalou kompozicí, monumentalitou a především manýristickou výzdobou, která překonává v mnoha ohledech i slavněji propagovaná sídla. Hlavní budova zámku je uspořádána okolo pravidelného čtvercového nádvoří, jehož tři patra rámují arkády nesené sloupy s precizně zpracovanými hlavicemi, které by mohly konkurovat palácům v italské Vicenze. Každý sloup a každá stěna nesou bohatou výzdobu s ušlechtilými motivy okřídlených tvorů a alegorických výjevů, které do Bučovic přinesli italští mistři – na přání svého mecenáše a stavebníka Jana Šembery z Boskovic.

Krásy manýristické renesance

Unikátem, který Bučovice odlišuje od všech ostatních sídel v Česku, je štuk, freska a reliéf v takové koncentraci, že zámek připomíná spíš monumentální galerii než šlechtický dům. Výzdoba je laděna do manýrismu, tedy takové podoby renesance, která si libuje v dramatických gestech, výstředních propracovaných motivech a bohatosti detailu. Při detailnějším pohledu najdete nejen klasické mytologické motivy a znaky dávných pánů, ale i fantastická zvířata, bujaré alegorie a dokonce i šibalské postavičky, které dělají z renesančních fasád živý obrázkový seriál, v němž se každý najde.

Opravdové srdce zámecké architektury však představuje nádvoří s kašnou, která je sama o sobě uměleckým dílem evropského významu. Fontána uprostřed dvora není jen pouhou ozdobou – je to celý svět symboliky a řemeslného mistrovství, které tehdy tvořily opačnou tvář jinak strohých a přísných obranných sídel. Dvojice postav, vodní proudy a detaily v kameni jsou výsledkem dlouhé práce zručných řezbářů a kameníků, kteří dokázali zhmotnit evropskou renesanci v její čisté a původní podobě.

Přesvědčte se sami

Interiéry zámku nemají v Čechách a na Moravě obdoby – ačkoliv většina našich zámků proslula barokním či empírovým zařízením, v Bučovicích vás čeká opravdu renesanční ráj na zemi. V sálech jste svědky bohatství dřevořezby, nástěnných maleb, vykládaných stropů a ornamentů, které přežily staletí téměř beze ztráty barvy i smyslu. Nejznámějším prostranstvím je Jelení sál, jehož vyzdobený strop nese šedesát plastik jeleních hlav v životní velikosti. Každá je jiná, každá má nejen vlastní podobu, ale i charakter a výraz.

Je příznačné, že právě Bučovický zámek je studentům architektury ve světě představován jako učebnicový příklad manýristického šlechtického sídla. Italské vlivy tu jsou patrnější než kdekoli jinde v českých zemích, prostory jsou navrženy stejně velkoryse, ale současně s důrazem na každý detail, jak tomu nasvědčuje i propracovaná zahrada nebo geometrie samotného dvora.

Jedná se o vzácnou připomínku epochy, kdy sem proudili umělci, řemeslníci i sběratelé, zdejší interiéry i arkády braly dech návštěvníkům ze zahraničí – a na rozdíl od leckterých slavnějších památek se Bučovice nikdy nedočkaly masového náporu turistů.

Dnes je zámek, přestože byl dlouho ve stínu slavnějších konkurentů, skutečným pokladem pro každého, kdo umí ocenit krásu renesančního umění a architektury. Prohlídky, které tu dnes probíhají, vám dovolí ocitnout se v dobové atmosféře při pohledu na fresky, reliéfy i nádherné původní parkety a výhled ze zámeckých oken na klidné moravské město. A pokud jste ještě neviděli zdejší nádvoří, kde jemný šum vody z fontány pod arkádami vytváří genius loci, který nelze ani popsat, ani vyfotit, musíte jej prostě zažít.

Kdo hledá místo plné umění, noblesy, zapomenuté krásy a inspirace, najde v Bučovicích klenot evropského významu. Možná proto je v zahraničních učebnicích architektury vždy vyzdvižen hned po boku italských vzorů.

Zdroje: kudyznudy.cz, hrady.cz, YouTube.com