V roce 1999 se americký novinář Dan Buettner vydal se svým týmem z redakce National Geographic do oblastí, které se vyznačovaly nezvykle vysokou mírou obyvatel ve věku okolo sta let. Na základě jeho výzkumu následně vznikla velmi populární kniha a seriál Modré zóny, ve které odhalil tajemství jejich dlouhověkosti. Výsledek vás asi nepřekvapí.
Nelehký, ale naplněný život
Buettner objevil, že na japonské Okinawě, italské Sardinii, v Ikarii v Řecku, Loma Lindu v Kalifornii a Nicoyu na Kostarice lidé "zapomínají zemřít.“ Tamní obyvatelé se nejen dožívají vysokého věku, netrpí ani civilizačními chorobami a jsou se svým životem spokojení, což je v dnešní době skutečně unikátní.
Tito lidé se narodili na začátku 20. století v chudých oblastech, prožili hospodářskou krizi i obě světové války. Celý život tvrdě pracovali, poznali hlad a bídu. Přesto jsou dnes vitálnější než mnozí o generace mladší lidé, kteří vyrůstali v době dostatku a bezpečí. Klíčem je totiž to, co dnes západní civilizace už téměř nezná, a to je skromnost a spokojenost.
Dnešní dobu charakterizuje všudypřítomný stres, nadbytek všeho, kdy nás obchodníci přesvědčují, že si musíme pořídit stále více věcí, které nepotřebujeme a na které často ani nemáme, zhoršující se kvalita zboží, potravin i mezilidských vztahů. Sedavý způsob života, málo spánku, tlak na výkon. To vše se promítá do našeho zdraví. Máme se čím dál lépe, netrpíme nedostatkem, ale cítíme se stále hůř a hůř.
Nic se nemá přehánět
"Nesmíte se přejídat a musíte zdravě pracovat. Nesmí se to přehánět,“ říká Mária Juřenová z Javorníka, která se letos v lednu dožila sta let. Její slova potvrzuje jak Buettnerova studie, tak další odborné výzkumy. Nikoho asi nepřekvapí, že si zdraví ničíme tím, co a kolik toho sníme. Podle Buettnera lidé žijící v oblastech s vysokou věkovou hranicí dožití, tzv. modrých zónách, konzumují především rostlinnou stravu s dostatkem luštěnin a minimem vysoce zpracovaných potravin a produktů z kravského mléka. A hlavně, nikdy se nepřejídají!
Česká republika patří, co se týče obézní populace, na evropskou špičku. Nadváhu nebo obezitu má více než 60 % dospělých obyvatel a přibližně čtvrtina dětí a odborníci bijí na poplach. Většina lidí si za kilogramy navíc může sama díky nezdravému životnímu stylu. Na vině ale není vždy jen nedostatek vůle. Naše prostředí se za poslední dekády proměnilo v toxické prostředí, které nás nutí se podvědomě přejídat, jak poukazuje například Chris van Tulleken ve své knize Ultrazpracovaní lidé. Už nejde jen o dietetický, ale o skutečný celospolečenský a také zdravotní problém.
Rodina paní Juřenové vždy pracovala v zemědělství, její maminka se dožila 99 let a podle jejich slov jedli zdravě a vše si vyráběli doma. Také pohybu měla vždy víc než dost. "Dojívala jsem krávy a dělala všechno, co bylo potřeba. Ráno jsem vstávala o půl třetí, chystala jsem si chleba na cestu a šla do práce. Všechno muselo být hotovo, než šly děti do školy,“ popisuje svůj nabitý den.
"Šla jsem dva tři kilometry k rybníku, tam si zaplavala, a pěšky se vydala zase zpátky,“ vzpomíná zase 102letá paní Věra Dortová z Plzně. Takto se chodila denně koupat až do svých devadesáti let, a to klidně i na podzim. Také pro lidi z "modrých zón“ je typický pravidelný přirozený pohyb. Většina z nich žije v kopcovitých oblastech, a po velkou část života se dopravovali všude pěšky a pracovali v zemědělství.
Můžou za to geny?
Možná vás teď napadá, na kolik za dlouhověkost mohou geny. Podle Buettnera například mnoho obyvatel chudé Okinawy odešlo za lepším životem na americkou Havaj, kde trpí obezitou polovina místní populace a brzy převzali tamní nezdravý životní styl. S ním se zanedlouho dostavily i zdravotní problémy a pokles věku dožití, který se vyrovnal věku místních.
I samotná Okinawa se změnila z chudého ostrova na prosperující japonskou prefekturu. Místo zahltily fastfoody a západní životní styl. Mezi mladšími ročníky se šíří civilizační choroby a staří lidé jen se zděšením mohou sledovat, jak se z Okinawy stává nejnemocnější místo v zemi.
Rodina je důležitá
Vedle stravy patří mezi pilíře dlouhověkosti již zmiňovaný přirozený pohyb a životní pohoda. Naše psychické zdraví je stejně důležité jako to fyzické a naše psychické rozpoložení má nemalý dopad na zdraví našeho těla. Důležité jsou také mezilidské vztahy. Lidé z modrých zón žijí v semknutých a spolupracujících komunitách a jejich rodinné vazby jsou velmi pevné. Jsou zvyklí si navzájem pomáhat a navštěvovat se. Ve stáří tak nikdo není sám.
V České republice žilo na konci září 2024 1004 lidí, kteří překročili věkovou hranici sta let. Většina z nich byla celý život aktivní, častokrát byli členy Sokola a shodují se, že tajemství dlouhověkosti tkví v pracovitosti, skromnosti, dobrosrdečnosti a rodinné sounáležitosti.
Zdroje: neztratitsevestari.cz, idnes.cz, olomouc.rozhlas.cz
