Další rána pro Čechy. EU chce posunout odchod do důchodu, tohle není možné vydržet

Dánští poslanci totiž odsouhlasili, že se věk odchodu do důchodu posune na 70 let. A nestalo se to za zavřenými dveřmi, šlo o veřejné hlasování, ve kterém se pro návrh vyslovila jasná většina. Nová hranice začne platit od roku 2040 a Dánsko se tím stává první zemí, která tak razantně posouvá práh pro odchod ze zaměstnání. Proti se ozvaly spíše okrajové politické proudy a část regionálních zastupitelů, kteří budou brzy bojovat o přízeň voličů.

Argumenty byly ale zcela jasné. Podle odborníků lidé nemají v sedmdesáti letech často sílu obstát na trhu práce a mladší generace může změna demotivovat. Přesto reforma prošla. Přitom ani v Dánsku nejsou všichni přesvědčení, že je to ideální. Sama premiérka otevřeně přiznala, že sedmdesát let je vysoké číslo. Jenže země se drží dříve přijaté dohody, podle které se důchodový věk automaticky zvyšuje, a to každý pátý rok o jeden rok navíc. Tato dohoda platí už od roku 2006 a dánští politici ji dodržují bez ohledu na to, kdo zrovna vládne.

EU chce posunout odchody do důchodu

Na první pohled se může zdát, že Dánové mají prostě víc sil, lepší zdraví nebo vyšší naději dožití. Jenže data tomu úplně neodpovídají. Rozdíl mezi očekávanou délkou života v Dánsku a Česku se pohybuje kolem jednoho až dvou let. A ani věková struktura obyvatel není tak rozdílná, dokonce jsou v průměru mladší než Češi. Proč se tedy nebojí práce do sedmdesátky? Odpověď je víc ekonomická než zdravotní. Dánský důchodový systém nabízí svým občanům mnohem vyšší jistoty.

Základní státní důchod je pro všechny stejný a v přepočtu dosahuje přibližně 52 tisíc korun měsíčně. K tomu si většina zaměstnanců přispívá do státního penzijního fondu nebo do soukromých systémů. Výsledkem je, že si průměrný dánský senior odnáší do penze částku, která odpovídá čtyřnásobku českého důchodu. I po přepočtu na místní ceny si mohou dovolit asi dvaapůlkrát víc než Češi. Když k tomu připočteme fakt, že dánský systém dokáže zachovat životní úroveň i po odchodu z práce, není divu, že jsou tam lidé ochotni pracovat déle.

V Dánsku odejdou do důchodu déle, mají ale lepší podmínky

V průměru dosáhnou senioři v Dánsku na 73 procent své předchozí mzdy, zatímco u nás je to kolem 45 procent. A i když se pracuje déle, znamená to v praxi něco jiného. V Dánsku má ekonomika vybudované zázemí pro zaměstnávání starších lidí. Existuje víc nabídek na zkrácené úvazky, flexibilní dohody a možnost zapojit se podle svých sil. Více než čtvrtina lidí nad 65 let tam stále pracuje. V Česku je to sotva polovina z toho – a navíc často z nutnosti, ne z volby. Dánský systém se tak neopírá jen o statistiky, ale i o důvěru občanů.

Ti věří, že stát odvede svou práci a důchod bude odpovídající. A taky vědí, že se o ně v systému nezapomene. Nečekají, že budou muset všechno zachraňovat sami spořením, které si reálně mnoho lidí nemůže dovolit. V Česku se důchodová reforma řeší mnohem opatrněji. Návrh na zvýšení důchodového věku na 67 let se rodil bolestivě, jednání trvala desítky hodin, opozice obstruovala a celá debata skončila politickým příslibem, že se změny stejně zase zruší. Veřejnost je rozdělená, senioři často vystrašení a představa práce do vyššího věku se setkává s odporem.

Přitom se ani u nás nedá vývoj zastavit. Podle statistik se lidé narození kolem roku 2050 dožijí přibližně o patnáct let víc, než odpovídá současnému důchodovému věku. V Dánsku na to reagují systémovou změnou. Chtějí udržet rovnováhu mezi generacemi a zachovat důstojnost i finanční stabilitu důchodového systému. Čím déle žijeme, tím déle bychom podle nich měli pracovat – jinak zátěž dopadne hlavně na mladé.