Když se Francouzi smějí našemu pivu
Na internetu se objevilo tvrzení, že Francouzi říkají Čechům “Les Bibineurs“ , což jsou doslova pijači patoků. Pochází to ze slova “bibine“, což ve francouzštině znamená levné, špatné pití. Vypadá to, že toto označení vzniklo mezi lidmi, kteří se škádlili o to, čí pivo nebo víno je lepší. A i kdyby to byla pravda, měli by si Francouzi nejdřív zamést před vlastním vínem.
Češi totiž nejsou národem patokářů. Naše pivo má světový věhlas a stojí za značkami, které Francouzi pijí i v pařížských barech, od Prazdroje po Budvar. V porovnání s jejich “bibine“ z večerky si tak spíš zasloužíme přezdívku pivní gurmáni.
Přezdívky, které spojují i rozdělují
Každý národ má pro své sousedy nějaké označení. Někdy vzniklo z dávné rivality, jindy z jídla, které se s daným národem spojuje. My říkáme Francouzům žabožrouti, Němcům skopčáci, Američanům Amíci a takhle to samozřejmě funguje všude po světě. Víte, jak si říkají národy mezi sebou?
- Angličané říkají Francouzům frogs (žáby).
- Francouzi odpovídají a mluví o Angličanech jako o rosbif, tedy “pečené hovězí“.
- Němci mají pro Italy Spaghettifresser, což jsou “žrouti špaget”.
- Italové na oplátku Němcům říkají crucchi, tedy “přísní vojáci“.
Přezdívky často znějí drsně, ale většinou jsou to jen jazykové šťouchance. Pomáhají vytvářet společnou historii a hlavně spoustu vtipů.
Jak vznikají národní přezdívky
Lingvisté říkají, že přezdívky mezi národy jsou staré stovky let. Vznikaly ve chvílích, kdy se lidé potkávali poprvé, na bitevním poli, u stolu nebo na trhu. Často vycházely z toho, co bylo pro daný národ typické, ať už to bylo jídlo, zbraň, barva uniformy nebo prostě něco, co je nějakým způsobem definovalo. Dnes mají hlavně humorný význam, ale pořád ukazují, jak se národy vidí navzájem, někdy s trochou závisti, ironie, ale především nadhledu.
Jak říkají cizinci Čechům
Každý soused nás vidí trochu jinak, někdo se posmívá, jiný nás zase obdivuje. Tady je pár nejznámějších přezdívek, které o Češích kolují po světě a asi vás nepřekvapí, že se točí kolem našeho národního zlata:
Poláci – “Piwosze“ (pivaři)
Němci – “Böhmische biertrinker“ (čeští pijáci piva)
Britové – “Beer people“ (pivní národ)
Američané – “Prague guys“ (Pražáci, synonymum pro Čechy)
Maďaři – “Csehek“ (přátelští sousedé, co rádi pijí)
Když humor přeroste v identitu
Přezdívky mezi národy nejsou jen vtipné nálepky. Často v nich zůstává kus pravdy o tom, jak se lidé navzájem vnímají. Z původních urážek se staly znaky národní identity. Němci se už neurazí, když jim někdo řekne krauti, Italové se smějí označení spagheťáci a Češi si ze svého piva dělají legraci sami. Humor je totiž jazyk, který propojuje. A právě díky němu se z ostřejších stereotypů stává nadsázka, kterou si všichni umíme přeložit po svém.
Národy se dnes neškádlí kvůli válkám, ale hlavně kvůli tomu, kdo má lepší kuchyni, víno nebo pivo. A to je vlastně skvělý posun. Možná se tak časem i přezdívka “žabožrouti“ promění v kompliment, protože ve finále je jedno, co kdo jí nebo pije. Hlavní je, že se u toho dokážeme společně zasmát.
Zdroje:
