Krásný, ale nebezpečný. Tento brouk vypadá jako poklad přírody, ale skrývá jed, který může i zabíjet

Na první pohled vypadá jako šperk mezi hmyzem. Malý brouček s kovově zeleným leskem fascinuje každého, kdo ho zahlédne. Jenže za touto krásou se skrývá velmi nebezpečné tajemství. Puchýřník lékařský totiž není jen okrasou přírody – je to jeden z nejjedovatějších brouků Evropy. A pokud ho potkáte, měli byste si raději udržet odstup.

Vypadá jako malý poklad, co se zatoulal z jiného světa. Puchýřník lékařský (Lytta vesicatoria) je drobný brouk dlouhý maximálně dva centimetry, ale jeho vzhled nás okamžitě zaujme. Štíhlé tělo a barva, která se třpytí zeleně, zlatě nebo někde mezi tím, mu zajišťují obdiv, a zároveň i nečekanou pozornost lidí. Přesto je dobré vědět, že jde o hmyz, kterého se raději nedotýkat.

Ačkoli se nejvíce vyskytuje v jižní Evropě, Asii nebo kolem Středozemního moře, najít ho můžete i u nás. Nejčastěji na jižní Moravě nebo v teplejších oblastech okolo Mostu. Miluje listnaté stromy – třeba jasan, ptačí zob nebo bez. A právě tady, mezi větvemi a listy, se odehrává jeho tichý, ale velmi specifický život.

Malý brouk s velkou obranou, která škodí

Na rozdíl od jiných druhů, které se před predátory brání úprkem nebo maskováním, má puchýřník v rukávu mnohem drsnější trumf – látku jménem kantharidin. A právě ta z něj dělá jednu z nejnebezpečnějších bytostí, na kterou můžete při toulkách přírodou narazit. Kantharidin je velmi silný jed, který se nachází přímo v těle brouka. Samci ho navíc vylučují ve formě nepříjemně páchnoucí tekutiny. A to není všechno – pokud se tato látka dostane na lidskou kůži, způsobí bolestivé puchýře.

Zní to nepříjemně? To ještě nic není. V momentě, kdy se jed dostane do oka nebo na sliznice, hrozí vážné zdravotní komplikace – od zánětu, přes poškození zraku až po trvalé následky. Ve větším množství dokonce může být smrtelný. Takže pokud ho někdy uvidíte – obdivujte z dálky, ale rozhodně se ho nedotýkejte. Navíc je u nás chráněný, a tedy jakýkoli zásah proti němu je i porušením zákona.

Od lektvarů po koření, ale také škodlivý jed

Historie puchýřníka sahá až do starověku. A nebyla vždy jen vědecká. Brouk, kterému se přezdívalo „španělská muška“, se používal jako přírodní afrodiziakum. Kantharidin měl v malém množství povzbudit sexuální apetit. Jenže hranice mezi vzrušením a otravou byla tenká – a důsledky často fatální. Brouk ale zaujal i traviče. Látka v těle puchýřníka totiž nezabíjela jen napřímo – dokázala se hromadit v tělech ptáků nebo žab, kteří ho zkonzumovali.

A pak už stačilo jen podat maso nic netušící oběti. Česká kriminalistika zná případ z 60. let minulého století, kdy muž záměrně krmil slepice puchýřníky, a maso pak podal ženě, s níž měl finanční spor. Žena po otravě zemřela. I taková temná kapitola patří do příběhu o tomto zdánlivě nenápadném broučkovi. Ačkoli je kantharidin jed, v minulosti se využíval i jako lék. Lidé věřili, že pomáhá na různé zdravotní neduhy, od kožních nemocí až po problémy močových cest.

V severní Africe se dokonce rozdrcení brouci přidávali do tradiční směsi koření Ras el hanout – kombinace koření a omamných látek, která měla povzbudit chuť i tělo. Z dnešního pohledu poněkud riskantní kuchařský experiment. Puchýřník je zkrátka příkladem, jak může být příroda nádherná a zároveň nevyzpytatelná. Fascinuje vzhledem, udivuje svojí silou a připomíná, že za každým leskem může být skrytá hrozba. Pokud ho někdy zahlédnete, už víte, že je to víc než jen obyčejný brouk – je to živoucí legenda mezi hmyzem, s příběhem delším a temnějším, než by se na první pohled zdálo.