Toto děsivé betonové monstrum stojí uprostřed naší nejkrásnější přehrady. Před Čechy se to tají, vstup je přísně zakázán

Betonové monstrum zvané Borovský most budí emoce i zvědavost, ale zároveň kolem něj panuje zvláštní tajemno. Není to místo, které byste našli v oficiálních průvodcích, a přesto přitahuje milovníky záhad, industriální architektury i poctivé české krajiny.

Most vypadá jako artefakt ze světa, kde člověk zápasil s přírodou a zároveň nerespektoval její limity. Pevné pilíře hluboko zakořeněné v úbočí, tvar klenoucí se nad šířkou nádrže, přitom však cesta nikam – jeho konstrukce končí uprostřed vody či mizí ve svahu porostlém borovicemi. Beton, z něhož je vybudovaný, už desetiletí odolává dešti, větru i sněhu, a jeho šedá masa zvláštně kontrastuje s modří rozlehlé vodní hladiny. Jen z dálky lze zahlédnout, jak se most tyčí k nebi, nemá zábradlí ani cesty, pouze zbytky starých konstrukčních prvků, které dávají tušit, že šlo o projekt monumentálního charakteru.

Most odnikud nikam

Ačkoliv je Borovský most technickým unikátem, jeho přítomnost je dnes přísně střežená. Vodní nádrž, kterou protíná, totiž není jen další přehradou na mapě, ale zdrojem pitné vody pro velkou část Čech i samotnou metropoli. Dostat se až k mostu je prakticky nemožné, už samotné břehy totiž patří do pásma s přísným zákazem vstupu. Zákaz má svoje opodstatnění. Kromě obav o bezpečnost jde především o ochranu vody – jediný neopatrný turista, který by uvažoval o koupání, pikniku nebo romantickém focení na betonové konstrukci, by mohl nenávratně narušit kvalitu zdroje, který denně teče z vodovodních kohoutků Pražanů stejně jako lidí v okolních obcích.

Přístup je chráněn nejen závorami a značkami, ale také důslednou kontrolou. Zábrany tu nejsou kvůli přehnané opatrnosti – dlouhodobé zkušenosti ukázaly, že i malý zásah člověka do krajiny kolem přehrady může mít překvapivě neblahé důsledky. Už samotné masivní těleso mostu je připomínkou doby, kdy lidé věřili, že mohou ovládnout a přetvořit krajinu podle svých vizí.

Možná právě proto je most opředen zvláštním tajemstvím. Na rozdíl od jiných technických památek nebyl nikdy dokončen a vlastně nesloužil žádnému praktickému účelu. Kolem přehrady jsou zástupy stezek, které umožňují užít si krásu okolní přírody z bezpečné a schválené vzdálenosti, nabízí se spousta pohledů na klidnou hladinu či nenáročné procházky po okrajových pásmech, kde se snoubí přírodní i kulturní dědictví.

Vyrazte na exkurzi a nechte si o něm vyprávět

Roku 1939 se zde začala budovat dálniční trasa, k jejímu uvedení do provozu však nikdy nedošlo a o dvacet let později musela být pozměněna kvůli napuštění přehrady Švihov řekou Želivkou. Stavba zůstala opuštěna a téměř zatopena vodou přehrady. Nedaleko se pak nalézá dostavěný, ale rovněž neužívaný dálniční most u Hulic.

K mostu se lze dostat pouze v rámci exkurzí, které pravidelně organizuje Vodní dům, moderní návštěvnické středisko evropsky významné lokality Želivka. Termíny zhruba hodinových exkurzí jsou dostupné na webových stránkách střediska.

A když budete poblíž, vzpomeňte si, proč je vše kolem tak přísně chráněno. Jde o čistou vodu, zdraví statisíců lidí a respekt ke zbytku krajiny, která nám připomíná, že člověk tu není pro přírodu pánem, ale pouze vítaným hostem. O Borovském mostě mnozí z nás nejspíš v životě neslyšeli, ale to je možná dobře. Některá místa byla, jsou a budou určena k tomu, abychom je nechali být.

Zdroje: YouTube.com, kudyznudy.cz, jednoustopouceskem.cz