
Na tomto místě tvořili slavní malíři Matissa a Dalí. Je to pravý klenot světa s plážemi, které berou dech
Když někdo poprvé dorazí do Collioure, jako by vstoupil do obrazu, kde realita hraje všemi barvami. Collioure má odstíny, které ve vzpomínkách nikdy nevyblednou – možná i proto tady Henri Matisse hledal inspiraci a Salvador Dalí vnímal neobyčejnost světla. Úzké uličky lemované domy v oranžových a růžových tónech vedou až k malebnému přístavu, kde se vlny pohupují pod malými rybářskými čluny. Ve vzduchu voní sůl, pomerančové květy a někde v dálce je slyšet tlumený smích místních.
Foto: redakce
Na kamenných terasách se schází rezidenti i raní návštěvníci, aby v klidu pozorovali moře a ochutnali čerstvé sardinky, zapité lehkým vínem z katalánských vinic. Ve stínu staré pevnosti Château Royal je cítit dotek historie, zatímco výhled na Středozemní moře připomíná, proč tu umělci tak rádi zůstávali celé dny.
Collioure nikdy nebylo přeplněné jako jiná letoviska, a právě díky tomu se tu i dnes dá najít opravdový klid. Zážitky z Collioure nejsou jen o pohledech, ale i o pomalém tempu, které v jiných městech zaniká v ruchu sezóny. Mnozí cestovatelé nevědí, že právě v postranních uličkách objeví malé galerie nebo ateliéry, v nichž žijí talenty nové generace.
V Collioure každé léto probíhá tzv. Festival modrých lodí – v přístavu místní rybáři skutečně vyzdobí všechny své čluny modrými stuhami a světelnými řetězy. Večer pak lodě vyplují na moře a tvoří modře zářící procesí, které má podle místních tradic přinášet štěstí a bohatý úlovek na další sezónu. Akce není veřejně propagovaná a účastní se jí pouze rodiny rybářů a pozvaní obyvatelé města.
Procházky úzkými uličkami plnými barev
Uličky Collioure protékají historickým centrem jako pestrobarevné nitky. Domy hrají všemi odstíny růžové, žluté, tyrkysové a okrové. Dřevěné okenice a voňavé květináče v oknech vytváří harmonii, kterou návštěvník vnímá téměř všemi smysly. Každý krok mezi křivolakými ulicemi ukazuje záblesky slunce na omítkách, rozkvétající bugenvilii i stíny fíkovníků. Večer se ve vzduchu mísí vůně čerstvého chleba, slané vody a citrusů.

Na malých nárožních náměstích potkává člověk často místní, kteří si pochvalují pomalý rytmus života. Turista tu má šanci spatřit opravdovost jihofrancouzského každodenního života, mimo typické turistické trasy. Přístav v Collioure se během dne mění jako scéna v divadle. Ráno bývá záliv skoro tichý, lodě se lehce pohupují a rybáři rozmotávají sítě. Světlo je v tu chvíli nejjemnější – barvy domů a starobylé pevnosti se odrážejí v hladině.
Večer je ovzduší naplněné zlatým světlem zapadajícího slunce. Pobřežní promenáda se zaplňuje rytmem italské písně z otevřeného okna, občas tu někdo ochutnává čerstvé olivy nebo sklenku místního vína. Lidé posedávají na zídce a sledují, jak se hladina moře proměňuje v zrcadlo ohnivých odstínů. Na rozdíl od jiných míst v oblasti si Collioure zachovalo poklidnou atmosféru. Přístav tak stále působí jako inspirace, která už před sto lety okouzlila třeba Matisse nebo Deraina, dnes známých zakladatelů fauvismu.
Středomořský klid mimo turistický ruch
Collioure není hlučné letovisko a v určitých hodinách je možné procházet téměř prázdnými uličkami. Člověk slyší jen šum listů a občasné štěbetání vrabců, všechno plyne s typickou lehkostí malých francouzských městeček. Z teras kaváren s výhledem na moře si lze vychutnat sklenku růžového vína z vinic kolem Banyuls, často podávají i rybí speciality. Právě zde je cítit, proč Collioure tolik oslovilo umělce i ty, kdo hledají tiché místo k oddychu.
Autentickou atmosféru dokreslují nenápadné galerie i malíři skicující v přístavu. O Collioure se říká, že jeho barvy se nezapomínají. Místo zůstává poklidem, který přežívá i v sezoně, kdy jinde na Riviéře vládne ruch a spěch. Collioure je místo, kde se malířské stojany dříve mísily s rybářskými sítěmi a dnes tu zůstává klidná atmosféra, bohatá chuť vína a vůně moře. Barvy, které přitáhly slavné umělce, tu dozrávají na zdech i v talířích.

Fascinace umělců od Matissa po Dalího
První, co člověka napadne, jsou barvy – tyrkysová voda, cihlové střechy a žluté fasády domků. Henri Matisse i André Derain zde v roce 1905 objevili světlo, které jejich obrazy naplnilo energií. Odtud vznikl směr fauvismus, plný sytých tónů a svobody v malbě. Ani Salvador Dalí Collioure neopomenul, zastavoval se tu na cestě do Španělska a obdivoval kontrasty mezi francouzskou a katalánskou kulturou.
V městečku dnes najdete malé galerie, kde současní malíři zkouší zachytit stejnou hru světla. Pro milovníky umění stojí za to projít se stezkou, která sleduje místa, kde kdysi malovali slavní tvůrci – dává to poznání i inspiraci. Střed Collioure dominuje mohutná pevnost Château Royal, jejíž zdi pamatují španělské i francouzské krále. Procházky hradbami nabízejí pohled na blankytné moře a přístav posetý malými rybářskými loďkami. V dálce se táhnou vlnící vinice, které tvoří kulisu městečka.
Každé ráno tu bývá klid a slyšet jen šumění vln. Od chrámu Notre-Dame-des-Anges je vidět panorama Středomoří, které dává tušit, proč právě tady malíři nacházeli tolik inspirace. Nejkrásnější výhled bývá večer, když se slunce opírá do oprýskaných zdí a moře se třpytí do růžova. K Collioure neodmyslitelně patří zdejší vína. Vinice se táhnou až k okrajům města a místní AOC Collioure nabízí suchá červená, bílá i růžová s jemnou mineralitou. Typická jsou vinařství na malých terasách, kde domluvíte degustační prohlídku přímo s vinařem.