Jako národ máme zvyky různé. Nejen v Chorvatsku, ale i na více místech starého kontinentu znají Čechy jako konzumenty řízků s chlebem, paštik atd. Tradice nenavštěvovat restaurační zařízení či místní obchody s potravinami a spoléhat se na vlastní dovezené jídlo taktéž stále žije.
Nechvalně známé je o nás také to, že při přistávání letadla tleskáme, přepočítáváme ceny na naši měnu a nedílnou součástí typického českého outfitu jsou ponožky v sandálech. Samozřejmě nemůžeme všechny házet do jednoho pytle, ale že jsme těmito výstřelky známí minimálně pro Evropany je prostě fakt. Pokud máte rádi cestování a do různých koutů se vydáváte několikrát ročně, pak vás jistě nějaké ty narážky na vaše spoluobčany nerozhází.
Co je dobré znát při návštěvě Japonska?
Cestování ale není jen o Evropě. Jednou ze zemí, která je vyhlášená příkladným dodržováním etikety a morálky, je Japonsko. Země vycházejícího slunce je od nás sice dosti vzdálená, přesto se do ní ročně vydává spousta Čechů. Co bychom tedy měli vědět o místních zvycích a na co bychom si naopak měli dát pozor?
Pokud jste v Japonsku, je důležité nastolenou etiketu dodržovat, což se může lišit od vašich zvyklostí. Jedním z velkých témat je chování v hromadné dopravě. V Japonsku se v ní očekává naprostý klid, neboť místní obyvatelé preferují klidné prostředí.
Když máte v této zemi přátelé, je dobré vědět, jak jim podat dar, případně od nich nějaký prezent přijmout. Abyste projevili dostatečnou úctu, použijte u toho obě své ruce. Hlavně svůj dárek před nimi nelovte po kapsách či ve vašem příručním zavazadle. To se v Japonsku zkrátka nedělá!
Japonci si dále zakládají na velké uctivosti a zdvořilosti. Namíchnout je můžete už samotným pozdravem. Správně se v Japonsku zdraví skloněním hlavy, což adresátovi vyjadřuje úctu. Přátelům a známým postačí věnovat lehčí naklonění, naopak starším lidem či významným osobám byste se měli poklonit výrazněji. Hloubka poklony však závisí nejen na hierarchii, ale také na dané situaci.
Velkým tématem je samozřejmě i stravování. K východní Asii patří zcela neodmyslitelně rýže, a také hůlky, kterými pokrm konzumujete. Když se však s touto kombinací setkáte, dávejte dobrý pozor na to, co děláte. V Japonsku je totiž považováno za tabu při běžném jídle píchat hůlkami do rýže, a to z prostého důvodu – podobný rituál se tady provádí na pohřbu. V restauraci se tady rovněž zrovna nenosí dávání spropitného. To může znovu vypadat nezdvořile a obsluhu to může pěkně zmást.
Přepadne-li vás v Japonsku rýma, může i to být značným oříškem, který vás dostane do nepříjemné situace. Zatímco v Česku byste se bez váhání vysmrkali a dost možná by o tom vědělo i přilehlé okolí, v zemi vycházejícího slunce je to hlavně v tichých a formálních prostředcích opět považováno za nezdvořilé. Když už máte potřebu se vysmrkat, je důležité to provést nenápadně a hlavně tiše.
A kdo by si při návštěvě této země neudělal na památku nějaký ten snímek? Jenže...než svůj fotoaparát či mobilní telefon k tomuto účelu použijete, raději si zjistěte, zda se to v těch místech může. Fotografování některých japonských oblastí nebo chrámů je totiž dalším bodem v dlouhém seznamu tabu. Zcela zakázané je třeba focení hrajících si dětí.
Poslední věcí, která musí patřit do našeho výčtu, je kouření. To je totiž v Japonsku regulováno. Kouřit tady nemůžete na ulicích, v parcích nebo náměstích. K lidem, kteří si rádi zapálí, jsou však ve většině japonských měst ohleduplní. Kuřáci zde mají své vyhrazené zóny, které se obvykle nachází poblíž vlakových stanic a nákupních center.
Co vadí Japoncům na Češích?
Praha je oblíbenou turistickou destinací a každým rokem sem zavítá masa lidí z celého světa. Nejen do našeho hlavního města přijíždí každoročně také Japonci, na které jak už bylo zmíněno, jsou doma kladeny vysoké nároky, takže si zde mohou někdy připadat jako v Jiříkově vidění.
Jsou věci, které japonské turisty umí při návštěvě České republiky rozpálit pěkně do běla. Speciálně pak tři české zvyky jsou v Japonsku doslova považovány za vrchol hulvátství. Čím tedy nejčastěji dráždíme Japonce?
Hlučné telefonování na veřejnosti – Pro Čechy typickým buranstvím je hlavně hlučné telefonování, a to na veřejných místech. Ať už se bavíme o hromadné dopravě, nákupních centrech nebo veřejných prostranstvích. Držitel mobilního zařízení má leckdy zřejmě potřebu se o hovor podělit se svým nejbližším okolím, z čehož mohou být hlavně japonští turisté úplně vyřízení. U nás jsme si na podobné excesy už přece jen trochu zvykli.
Předbíhání ve frontě – Předbíhat v Česku ve frontě je bohužel běžné, v Japonsku to ale neexistuje. Když se vám nechce čekat a před vámi stojí řada lidí, neděláte si s tím zkrátka těžkou hlavu a trochu si "pomůžete". To je další z věcí, která je pro obyvatele země vycházejícího slunce nepřípustná i na jejich cestách.
Smrkání na veřejnosti – Vysloveně hulvátstvím je pro Japonce hlavně hlasité smrkání na veřejnosti, především když ještě u toho s někým mluvíte. Pokud v této chvíli sáhnete po kapesníku a na celé kolo do něj vyprázdníte obsah svých nosních dírek, může to japonským turistům přivodit i infarkt.
Nutno říct, že právě tyto tři věci dělá mnoho lidí běžně každý den. Možná je tak na čase vzít si příklad a vytvořit u nás kultivovanější prostředí. Ačkoliv je nepsaným pravidlem, že by se měl turista přizpůsobit pravidlům v zemi, kterou navštíví, přece jen je pro nás tato nálepka dosti nelichotivá.
Zdroje: Matkali.cz, iDnes.cz
