O vrchol se přetahovali Češi a Němci
Kdysi dávno, na samém vrcholu Zvičiny, stál malý barokní kostelík z roku 1706. Postavil ho tehdejší pán panství, Ferdinand Kotulinský. Jenže koncem 19. století se z téhle nenápadné hory stalo něco jako bitevní pole – ne vojenské, ale turistické. Češi z Klubu českých turistů z Dvora Králové a Němci z Hostinného se doslova hádali, kdo si získá vrchol a postaví tam rozhlednu. Myslíte, že se domluvili? Vůbec ne. Každý chtěl tu svou věž, svoje místo na výhled. Češi byli rychlejší – koupili hostinec a pozemek. Němci to ale nevzdali a v roce 1899 položili základní kámen své rozhledny. Češi na to odpověděli po svém – sbírali peníze, tiskli pohlednice s návrhy věže a doufali, že to dotáhnou dřív.
Nakonec úřady ztratily trpělivost a zakázaly stavbu oběma stranám. Zůstala jen česká chata, kterou turisté postupně rozšiřovali. Němci to ale nenechali jen tak a vysázeli na svahu hustý les, aby "strategicky" zamezili výhledu na Krkonoše. A když se pak o Velikonocích 1909 vandalové pustili do vybavení české chaty, bylo jasné, odkud vítr vane.
Nakonec zvítězila rozhledna
Sen českých turistů se ale nakonec splnil. V roce 1925 nad střechou Raisovy chaty vyrostla rozhledna s otáčivou prosklenou kupolí. V té době to byl malý zázrak techniky – návštěvníci mohli přes obrovský dalekohled sledovat krajinu až se stonásobným zvětšením. Časem chata chátrala, po revoluci se dokonce zavřela, ale dnes už znovu vítá návštěvníky. Kupole se točí, dřevo voní novotou a i když výhled na Krkonoše mezitím zarostl, pořád je na co koukat. Od Kunětické hory přes Říp až po Bezděz nebo Jizerky – to všechno máte jako na dlani.
Kam se vydat po okolí?
Rozhlednou to však nekončí. Ať už jste zapálený turista, který miluje památky nebo raději trávíte čas v přírodě, tak v okolí Zvičiny si na své přijde opravdu každý. Máme pro vás tipy, které rozhodně stojí za návštěvu.
Kostel sv. Jana Nepomuckého
Přímo na vrcholu stojí barokní kostel sv. Jana Nepomuckého. Původně tu býval dřevěný kostelík zasvěcený Janu Husovi, ale v roce 1711 ho nahradila kamenná stavba. O sto let později přibyla i věž, která k Zvičině neodmyslitelně patří. Uvnitř najdete nádherný pískovcový oltář z roku 1740 – vyobrazení Boha Otce, Krista na kříži a klečícího sv. Jana Nepomuckého. Bohoslužby se tu konají jen dvakrát ročně, na svátky sv. Jana a sv. Václava.
Farma pod Zvičinou
Až sejdete dolů a přepadne vás hlad, určitě se zastavte na rodinné farmě pod Zvičinou. Dělají tu poctivé kozí sýry a mléko z vlastního chovu bílých krátkosrstých koz – českého národního plemene. Od roku 2009 tu vznikají čerstvé i zrající sýry, a pokud máte rádi něco kyselejšího, ochutnejte i jejich kysané speciality. Všechno ručně dělané, bez zbytečných přísad, s láskou. Navíc tím podpoříte místní výrobu a regionální potraviny, které mají úplně jinou chuť než to, co běžně koupíte v obchodě.
Lesní stezka
Pod Zvičinou se táhne naučná lesní stezka, která baví děti i dospělé. Začíná u bývalých Lázní pod Zvičinou a vede kolem kapličky Panny Marie až k Osmibokému pavilonku. Na dřevěných tabulích se dozvíte spoustu zajímavostí o lese, zvířatech i rostlinách. Můžete si zkusit poznat zvířecí stopy, zahrát pexeso s přírodními motivy nebo si u foto stěny udělat hezkou společnou fotku.
A pokud vás baví experimentovat, zkuste si zahrát na "dendrofon" – nástroj, na který se hraje na různé druhy dřeva. Každé zní trochu jinak. Stezka vede kolem dvou historických staveb – kapličky a pavilonku, které připomínají časy, kdy tady bývaly lázně. Dnes tu najdete i minifarmu, půjčovnu kol nebo dětská hřiště. Ideální místo, kde se děti zabaví a dospělí si konečně vydechnou.
Treehouse pod Zvičinou
Když se člověk vydá pod vrchol Zvičiny, narazí na něco, co by nečekal. Mezi stromy tam stojí dřevěný treehouse s horkým sudem, který není nijak obrovský, spíš takový malý úkryt pro jedince nebo páry. A právě v tom je kouzlo.
Ráno se tu probudíte do ticha, slyšíte jen ptáky a vítr, jak si pohrává s větvemi. Voní to tu dřevem a jehličím, všechno kolem má klid. Žádný ruch, žádní lidé, prostě příroda.
Domek je udělaný z čistě přírodních materiálů – tak jak by to mělo být. V létě se tu dá spát s otevřenými dveřmi, v zimě se ohřejete v horké vodě pod hvězdami. Čeká vás tak jedinečný zážitek, na který se nezapomíná.
Kousek odtud je malá udržitelná zahrada, kde to bzučí životem, a taky samoobslužný bar. Nikdo vás tu nenutí spěchat. Sednete si, nalejete si víno, koukáte do dálky a prostě jste.
Takové místo vás naučí, že k odpočinku není potřeba pětihvězdičkový hotel, ale jen ticho a kousek dřeva pod nohama.
Kde složit hlavu?
Nedaleko Dvora Králové nad Labem, na svahu Zvičiny, stojí rodinný Hotel pod Zvičinou a má něco, co mnohým jiným chybí – duši. Není to luxus, ale když si sednete na terasu a podíváte se dolů na Krkonošská údolí, napadne vás, že nic víc vlastně nepotřebujete.
Ten výhled se neomrzí. Když je jasno, vidíte až po hřebeny Krkonoš, a když se zatáhne, má krajina zvláštní melancholii. Hotel obklopují louky a lesy, v létě tu všechno voní po trávě, v zimě se promění v klidnou bílou krajinu.
Pokoje jsou jednoduché, ale útulné. Kdo chce víc soukromí, může si pronajmout bungalov nebo malou chatku u lesa – tam se spí nejlíp, hlavně když venku prší. Děti mají kde běhat, dospělí si můžou dát kávu a jen tak koukat kolem.
A to je na tom to nejhezčí – nikdo tu na vás netlačí, všechno má svoje tempo. Personál je milý, zná vás jménem a když odjíždíte, spíš než z hotelu odcházíte od známých.
Zvičina má zkrátka atmosféru. Možná to není nejvyšší hora, ani nejznámější rozhledna, ale má něco, co se těžko popisuje – klid. Historii, která vás chytne, a krajinu, která vás nechá nadechnout. Zvičina není jen výlet. Je to místo, kde se na chvíli zastaví svět.
Zdroje: kudyznudy.cz, regiontourist.cz
