Když v roce 2000 vědecká expedice Atlantis mapovala Atlantský masiv, pozoruhodnou podmořskou horu, která se tyčí do výše 4 237 metrů, objevila její průzkumná sonda něco, co do té chvíle nikdy oko žádného člověka nespatřilo. Kousek pod vrcholem hory se tyčily obrovské bílé věže připomínající středověké katedrály. "Vůbec jsme netušili, na co se to díváme,“ vzpomíná na objev geochemička Gretchen Früh-Greenová.
Jedinečný přírodní zázrak
Ztracené město (Lost City Hydrothermal Field), jak jej výzkumníci příznačně pojmenovali, je aktivní hydrotermální pole, kde do puklin na mořském dně zatéká voda, aby následně ohřátá vyvěrala zpět. Taková místa najdeme ve všech světových oceánech. Možná znáte tzv. černé kuřáky (black smokers) z kterých prýští minerály obohacená voda o teplotě až 400 °C a při kontaktu s chladnou mořskou vodou vytváří tmavé, vysoké struktury podobné kouřícím komínům.
Bílé věže Ztraceného města jsou jiné, některé z nich jsou vysoké jako Petřínská věž a doposud nikde jinde nebyly pozorovány. Vyvěrající voda zde není tak horká, její teplota je výrazně nižší – okolo 40 až 90 stupňů Celsia. Je to dáno tím, že není ohřívána magmatem, ale zvláštní chemickou reakcí zvanou serpentinizace. Také není kyselá a nedominuje jí síra jako u černých kuřáků, ale naopak zásaditá a bohatá na vodík, metan a vápník. Proto i složení a barva věží je odlišná. Netvoří ji sulfidy kovů, ale vápenec.
A je tu ještě jeden významný rozdíl. Životnost černých kuřáků se odhaduje na desítky, maximálně stovky let, Ztracené město je ale aktivní už po více než 120 tisíc let. Jde tak o nejstarší známý podmořský hydrotermální systém ve světových oceánech, který poskytl zdejším ekosystémům dostatek času na evoluci a adaptaci.
Ztracené město jako kolébka života?
Právě toto upoutalo pozornost mnoha vědců. Když byl před lety objeven v nehostinném prostředí podmořských hydrotermálních průduchů bohatý život, musely se přepisovat učebnice biologie. Najednou bylo jasné, že k životu není třeba ani slunce, ani fotosyntéza. Dokonce i černí kuřáci jsou středem celých bohatých ekosystémů, jejichž základem jsou mikroorganismy schopné přeměnit metan a síru na živiny.
Také ve Ztraceném městě kypí život, od nejjednodušších organismů přes korály až po plže, mlže, korýše a mořské ježky. Mnozí odborníci se domnívají, že podobné podmínky jako zde panovaly na Zemi před asi 4 miliardami let, tedy v době, kdy vznikl život. Podle nich tehdejší oceány byly bohaté právě na vodík, metan a jednoduché organické molekuly produkované výše zmíněnou serpentinizací. Členitý povrch vápencových bílých věží s mnohými kanálky a komůrkami mohl poskytovat ideální podmínky ke vzniku prvních molekul, a tedy života jako takového.
Pokud by tomu tak opravdu bylo, není vyloučeno, že podobným způsobem může existovat život i mimo naši planetu. V hledáčku vědců je především Saturnův měsíc Enceladus a Jupiterův měsíc Europa, kde se pod ledovým krunýřem předpokládá existence oceánů, které jsou v kontaktu se skalnatým jádrem, a tedy i možnost existence dalších "ztracených měst.“
Laboratoř života v ohrožení
Protože se hydrotermální pole Atlantského masivu nachází na odlehlém a nehostinném místě Atlantského oceánu, bylo zde za 25 let od jeho objevení vysláno jen 9 vědeckých expedic. Vedle vědců se ale o místo zajímají také komerční společnosti zabývající se těžbou přírodních zdrojů. Ačkoliv jejich cílem není samotné Ztracené město, těžba v jeho okolí by jej mohla nenávratně poškodit.
Vědci proto burcují odbornou i laickou veřejnost a volají po speciální ochraně této unikátní, ale velice křehké prehistorické laboratoře života. "Stojíme před rozhodnutím, zda tuto podmořskou laboratoř zachováme pro budoucí generace, nebo ji obětujeme krátkodobému zisku,“ upozorňují a dodávají: "Byla by obrovská škoda, kdybychom zničili takové místo dříve, než plně porozumíme jeho tajemstvím a významu.“
Zdroje: culturacolectiva.com, Greenpeace.org, medium.seznam.cz
