Napadá vás, kterého žraloka máme na mysli? Řeč je o žraloku vouskatém (Ginglymostoma cirratum), který má normální zbarvení. Má-li však genetickou poruchu, je sytě oranžový.
Magazín Marine Biology v odborné studii uvádí, že přestože je genetická porucha, která má na svědomí oranžové zabarvení známá, tak u žraloka byla pozorována poprvé. "Exemplář byl odchycen během sportovní rybářské výpravy poblíž národního parku Tortuguero v hloubce 37 m a teplotě vody 31,2 °C. Dospělý žralok o celkové délce přibližně 200 cm vykazoval intenzivní žlutooranžovou pigmentaci a bílé oči, což naznačuje stav známý jako albino-xanthochromismus. Bílé oči, tedy správněji řečeno, absence černých duhovek, naznačovaly, že se u daného jedince přidal i albinismus, takže se u žraloka sešly hned dvě barevné vady."
Podobnou kombinaci má i rejnok druhu Raja montagui. Barevná vada většinou představuje pro zvířata handicap. Predátoři si ji tak snáze všimnou a pro opačné pohlaví je mnohem méně přitažlivější. Důsledkem toho, se genetická porucha hůře šíří na potomky. Dvoumetrový žralok je sám o sobě důkazem, že se mu podařilo přežít do reprodukčního věku. Tohoto mimořádně zbarveného žraloka se podařilo naprostou náhodou vylovit u východního pobřeží Kostariky. Jelikož to byla zásluha sportovních rybářů, tak své ulovení žralok přežil a jeho příběh byl zveřejněn na stránkách odborného magazínu Marine Biodiversity jen jako krátká zpráva. "K odlovu došlo poblíž národního parku Tortuguero v hloubce 37 m a teplotě vody 31,2 °C," píší odborníci.
"Vědci stále zkoumají příčiny abnormální pigmentace u žraloků. Tyto stavy jsou obvykle spojeny s genetikou, ale podle studie mohou k různým barvám přispívat i faktory, jako je stres, prostředí, zvýšené teploty a hormonální nerovnováha," píše Patrick Pestern na stránkách Live Science.
Žralok vouskatý
Žralok vouskatý patří mezi kliďase. Přes den nejraději odpočívá ve štěrbinách útesů, ale v noci se promění v lovce, který prohledává mořské dno. K nalezení potravy využívá citlivé vousky kolem tlamy. Přestože má pomalou povahu, svou kořist dokáže rychle ulovit nasáváním, které vydává zvláštní mlaskavý zvuk. Živí se menšími živočichy, jako jsou korýši, hlavonožci a malé ryby. Byl zaznamenán v poloze, kdy měl rypec směrem nahoru a opíral se o prsní ploutve. Nejspíš to byl jeho způsob, jak nalákat kořist do "krytu".
Tento druh dosahuje délky většinou mezi dvěma až třemi metry, což znamená, že barevně odchylný jedinec patřil mezi dospělce. Průměrná váha dospělého kusu je kolem 150 kg. Výrazná je jeho protáhlá ocasní ploutev tvořící až třetinu délky těla. Jeho normální barvou je klasická "žraločí šeď". Dospělí jedinci se dožívají zhruba dvaceti let.
Domovem mu je západní Atlantik (od USA po jižní Brazílii, včetně Mexického zálivu, Karibského moře a Antil), východní Atlantik (od mysu Verde po Gabun) a východní Pacifik (od Kalifornské zátoky až po Peru). Obývá kontinentální a ostrovní šelfová moře do hloubky 130 m. Často leží na dně, a to i ve skupině až 40 jedinců.
Není považován za druh nebezpečný pro lidi, přestože v minulosti byly zaznamenány případy, kdy zaútočil na potápěče, protože jej vyrušili.
A co ještě je na něm zajímavé? Je vejcoživorodý, což znamená, že vajíčka s budoucími potomky se vyvíjejí v břiše samice. V jednom vrhu má 21–40 mláďat, které při narození měří 28–30 cm. V období námluv si získává partnerku zvláštním tancem. Samec a samice plují synchronizovaně v těsné blízkosti, buď vedle sebe, nebo je samec lehce dole a vzadu. Doprovázet je může i další samec, který brání samici v útěku. K páření zpravidla dochází ve chvíli, kdy samec uchopí tlamou samici za prsní ploutev a samice se přetočí na záda. K tomu dochází na přelomu června a července.
Zdroje: Živázemě, Divessi, Koktejl
