S drobnými savci připomínajícími rejska nebo myš s nápadně dlouhým a ohebným čenichem si zoologové dlouho nevěděli rady. Řadili jej k hmyzožravcům, králíkům ale také ke kopytníkům. Až v posledních letech se přiklonili k tomu, že tito nepatrní tvorečci patří mezi Afrotheria a jsou tedy příbuzní slonům!
Vzácný přírůstek
Chovný pár, devítiměsíční samici a ročního samce, přitom zoo získala teprve loni na podzim z německých zahrad v Berlíně a Lipsku. V srpnu již bylo jasné, že se stali rodiči, mládě se ale před chovateli skrývalo v jednoduché podzemní noře. Poprvé se jim ho podařilo zahlédnout až na začátku září.
Mláďata bércounů rostou poměrně rychle. Rodí se již osrstěná a vidoucí. Dnes již jej tedy mohou obdivovat i samotní návštěvníci safari parku. Jejich ubikace se nachází v centrální části zahrady v jednom z domků městečka Tiébélé. Mládě, jehož pohlaví chovatelé zatím neznají, je již poměrně velké a opouští svou noru na poměrně dlouhou dobu.
Teprve třetí v republice
Královedvorské mládě je teprve třetí, které se narodilo u nás. Prvenství patří pražské zoologické zahradě, kde se loni narodila dvojčata, samec a samička. Stala se tak jednou z mála světových zahrad, kde se odchov nejen podařil, ale která vůbec tyto savce, kteří žijí pouze na malém území na pomezí Tanzanie a Keni v Africe, chová. Podle oficiální databáze se jich v lidské péči nachází jen necelá stovka. A ani úspěšnost odchovů není příliš velká a někteří chovatelé čekají na narození mláďat dlouhé roky.
Také pro Dvůr Králové nad Labem byl úspěšný až druhý pokus. "Přesto byl předchozí porod velmi důležitý. Samice během neúspěšného odchovu nabrala důležité zkušenosti a nyní se chová jako příkladná matka," uvedla zooložka Gabriela Linhartová.
Trpasličí příbuzní slonů
Jak již bylo uvedeno, bércouni Petersovi žijí jen na jediném místě na světě, ve vlhkých lesích východoafrického pohoří Eastern Arc. V porovnání s ostatními bércouny jsou poměrně velcí, v dospělosti mohou dosáhnout délky až 28 centimetrů a vážit až 700 gramů. Žijí v monogamních párech a samice rodí jedno až čtyři mláďata. Za rok může mít i pět vrhů. Svým chobůtkem podobným ohebným čenichem hledají potravu, která se skládá zejména z bezobratlých živočichů. K lovu mravenců a termitů pak využívají svůj dlouhý jazyk.
Jméno získali podle srostlých bérců na zadních končetinách. Tato unikátní konstrukce nohy umožňuje bércounům mimořádně rychlý start k úprku v husté vegetaci. Aby svou šanci na útěk zvýšili, chystají si únikové cestičky a některé druhy si je také pravidelně pročišťují.
Bércouni mají mnoho nepřátel, tím největším je ale člověk. Kácením lesů je připravuje o životní prostor. Odchovy v zajetí se tak stávají pro tohoto endemického (vyskytující se jen v omezené oblasti) živočicha naprosto klíčovým. Zatím je veden jen jako druh zranitelný, s přibývající lidskou populací a ničením životního prostředí se to ale brzy může změnit. Vždyť podle harvardského biologa přicházíme každou hodinu o tři živočišné a rostlinné druhy.
Zdroje: irozhlas.cz, safaripark.cz, biologicaldiversity.org
