Chystáte se s rodinou vyrazit za hranice a těšíte se na krásnou přírodu a výlet plný zážitků. Jenže než se nadějete, dopustíte se nevědomky vážného přešlapu. Ten vás může nemile překvapit a hrozí vám za něj tučná pokuta, která rozhodně nezůstane bez následků. Něco, co u nás neřešíme a běžně děláme, tam berou opravdu vážně.
Tenhle prohřešek se za hranicemi nevyplácí
V Česku je běžné, že se pěší směle vydávají i na cyklostezky, které jsou především určeny cyklistům. Není pravidlem a někdy ani označeno, která část stezky patří komu. Přitom jde o pozemní komunikaci, kde platí zákony jako jinde na silnici. Podle nich cyklista nesmí ohrozit chodce a chodec nesmí ohrozit cyklistu.
Na společné stezce by se cyklista měl držet pravé strany ve směru jízdy a pěší naopak levé. Tento systém zajišťuje přehlednost a eliminuje nebezpečí střetů. V praxi je však běžné, že chodec nevědomky vchází do jízdního pruhu cyklistů, blokuje provoz a ohrožuje sebe i ostatní.
Jak to mají sousední státy?
V Německu jsou cyklostezky často jasně rozdělené barevnými pruhy, cyklista má svou část a chodec svou. Porušení těchto pravidel je považováno za přestupek s pokutou obvykle v řádu několika stovek eur. Rakousko funguje vellmi podobně.
Na Slovensku i Polsku mají podobná pravidla a policie pravidelně kontroluje dodržování. U nás jsou kontroly vzácné a pokuty spíše výjimečné, ale v těchto zemích může ignorování pravidel znamenat citelné finanční postihy.
Je potřeba si uvědomit, že nejde jen o pokuty. Především se jedná o zajištění bezpečnosti všech uživatelů cyklostezek. Stejně jako na silnici není vhodné chodit v jízdním pruhu aut, nejsou v pořádku ani pěší na cyklostezkách.
Podrobně o pravidlech
Společné stezky jsou označeny modrou značkou, kterou často vidíte po celé republice. Ne vždy jsou však doplněny přehlednou dělící linií, proto vznikají zmatky. Doporučené pravidlo zní: cyklisté drží pravý okraj, chodci levý. Takto se oba lépe vidí a vyhnou se sobě.
Rychlost cyklistů se na stezkách omezuje na 25 až 30 km/h, což vytváří bezpečnější prostředí. Pěší by měli dbát na to, aby nevytvářeli překážky, hlavně nevytvářet velké skupiny, nechodit nepravidelně a vždy reagovat na blížící se kola.
Pokud jsou na stezce samostatné pruhy pro chodce a kola, musí je účastníci respektovat. Cyklista může přejít na pruh pro chodce pouze při předjíždění nebo odbočování, nikdy ne jako běžný jezdec po celé délce.
V jiných zemích jsou tato pravidla mnohem striktnější a dobře viditelná, což přispívá k hladkému a bezpečnému provozu.
Buďme k sobě ohleduplní
Vzájemné respektování na společných stezkách není jen věcí zákona, ale hlavně obyčejné slušnosti. Když všichni dodržujeme pravidla, pohyb je pro všechny snazší a bezpečnější a předejdeme zbytečným hádkám. Nemusíme si komplikovat život, stačí zvládnout základní pravidla, jak se chovat tam, kde se potkáváme.
Je důležité, aby každý na stezce opravdu sledoval, co se kolem něj děje. Často tu vznikají problémy, když cyklista nezazvoní, než předjede, a chodec se lekne. Nebo když někdo jde se sluchátky na uších tak nahlas, že vůbec neslyší okolí. Pak není divu, že to občas jiskří.
Pejskaři to mají taky složité. Někdy se pejsek vysmekne z vodítka a může způsobit pád cyklisty. Proto je potřeba mít na své čtyřnohé kamarády vždy dobrý dohled.
Chodci by měli dávat pozor, aby nevstupovali přímo do jízdní dráhy kol a cyklisté zase brzdit včas a přizpůsobit rychlost situaci. Velké skupiny chodců, které zcela zablokují stezku, komplikují plynulost provozu a zvyšují riziko kolizí.
Když budeme všichni dodržovat tyto jednoduché zásady a budeme k sobě ohleduplní, uděláme ze společných stezek místo, kde se každý bude cítit dobře a bezpečně. Stačí málo a může to být příjemný zážitek pro všechny.
Zdroje: Český rozhlas, cistoustopou.cz
