Zlato, které změnilo osud jednoho muže i celé země
Psalo se léto roku 1992, když kolumbijský zemědělec Jesús María López vyoral při práci na poli poblíž města Malagana v údolí řeky Cauca podivně lesklý předmět. Z hlíny se na něj díval zlatý šperk, a o pár minut později i celá hromada dalších. López v ten okamžik asi vůbec netušil, že právě narazil na jeden z největších archeologických pokladů Jižní Ameriky.
Místo okamžitého nahlášení nálezu se rozhodl zlaté předměty vzít domů. Doufal, že si je ponechá nebo výhodně prodá. Tento špatný krok bohužel zpečetil jeho osud. Během několika dní se o jeho nálezu dozvěděla celá vesnice a pak i překupníci z Cali. K poli se začali sjíždět lidé z okolních vesnic, nejdřív desítky, pak stovky, nakonec tisíce.
Chaos, zlatá horečka a vražda
Rozpoutala se doslova zlatá horečka. Vesničané kopali hlínu lopatami, rozebírali zbytky hrobek a přetahovali se o každý kus kovu. Na místě se brzy objevili překupníci, ozbrojenci i členové drogových kartelů, kteří chtěli kontrolovat výnosy z prodeje.
Situace se úplně vymkla kontrole. Podle svědků se kolem naleziště střílelo a několik lidí bylo zabito při rvačkách o zlato. Kolumbijská policie se pokusila oblast uzavřít, ale bylo pozdě. Pole se změnilo v rozoranou pustinu, kde už nezůstalo nic k záchraně.
Podle odhadů bylo v té době rozkradeno více než 4 tuny artefaktů, které se následně objevovaly na černém trhu, ve sbírkách překupníků i v aukčních síních v Miami nebo Madridu. Kolumbijské úřady se snažily situaci zastavit, ale místo už bylo zničené. Z původní pohřební lokality, staré více než 2000 let, zůstaly jen jámy a trosky hrobů.
Poklad zaniklé kultury
Pozdější výzkumy ukázaly, že nalezené předměty patřily k civilizaci Malagana, dosud neznámé kultuře, která žila v oblasti kolem roku 300 př. n. l. Archeologové odhadují, že šlo o jednu z nejbohatších společností předkolumbovské éry. V hrobech se nacházely zlaté masky, náhrdelníky, poháry i rituální předměty, jejichž umělecká hodnota byla nevyčíslitelná.
Zlaté artefakty svědčí o vyspělé výrobní technice. Zlatníci z Malagany dokázali kombinovat slitiny zlata a mědi, používali tepání i odlévání do forem. Některé předměty byly pokryté tenkou vrstvou platiny, která se v té době považovala za symbol nadpřirozené moci.
Největší chyba v životě
Sám López později přiznal, že kdyby mohl vrátit čas, udělal by všechno jinak. Po několika měsících přišel o všechno, o peníze, farmu i pověst. Část pokladu mu byla zabavena, zbytek prodal hluboko pod cenou. V rozhovorech pro kolumbijský tisk uvedl: “Myslel jsem, že mě to zajistí na zbytek života, ale místo toho mě to zničilo.“
Kolumbijská vláda nakonec zpřísnila zákony o ochraně kulturního dědictví. Dodnes je případ Malaganského pokladu používán jako varovný příklad pro zemědělce i hledače pokladů, v co může vyústit neohlášený nález.
Co se zachránilo
Přibližně 500 artefaktů se podařilo zachránit díky zásahům Národního muzea Kolumbie. Dnes jsou vystaveny v Bogotě a patří k nejcennějším exponátům země. Většina pokladu je ale nenávratně pryč.
Odborníci se domnívají, že se ztracené předměty objevují v soukromých sbírkách po celém světě. A jméno Malagana se stalo symbolem toho, že i největší nález může být zároveň největší tragédií.
Zdroje: Museo Nacional de Colombia, BBC, Smithsonian Magazine, El Tiempo
