Kam se hrabe Klondike. Nejvíce zlata se nachází v této malebné české řece. Nevědí o tom ani místní

"V Otavě je zlata mraky," tvrdí místopředseda Českého klubu zlatokopů Tom Possum v reportáži Novinek z předminulého roku. Dostávají se sem z Kašperských Hor a Šumavy. Nenajdete zde zlaté valouny jako na Klondiku, ale drobné milimetrové zlaté šupinky neboli zlatinky. Okem jsou téměř neviditelné, ale pokud víte, kam jít, nikdy neodejdete s prázdnou.

Zlato u nás těžili již Keltové

Zlato se u nás těžilo od nepaměti, jak dokládají mnohé místní názvy jako Zlaté hory, Zlatý Vrch nebo Zlatnice. Keltové, kteří ho zde dokázali vytěžit úctyhodných 17 tun, z něj vyráběli šperky a mince zvané duhovky. Financovalo slávu Přemyslovců i Lucemburků, nádherné paláce a sakrální stavby byly postaveny i díky českému zlatu. Protože rýžované zlato je kvalitnější než zlato hornicky těžené, byly za ta léta všechny zlatonosné toky vytěženy opravdu důkladně. Naštěstí ale ne zcela.

Skály totiž nepřestaly vydávat své cenné poklady. Když kámen se zlatonosnou žílou vlivem počasí zvětrává a praská, uvolňuje je z něj drahý kov a vyplavuje se do řek a potoků. Vedle Otavy jsou tak na zlato bohaté i její přítoky, Sázava od Jílového dolů, Bojovský potok nebo Brslenka ve Středočeském kraji, Olešnice a Zlatá i Černá Opava na Moravě. Voda jej pomalu odnáší a obrušuje. Proto u zdroje bývají kousky zlata větší, jak postupují řekou, tak se sice zmenšují, ale získávají větší ryzost.

Jak na to

Dříve se na Otavě zlato získávalo u dřevěných, dobře utěsněných, rýžovnických splavů, ke kterým jednoduché náhony přiváděly vodu z řeky. Zlatonosný štěrkopísek se zde prohraboval speciální hrabačkou tak, aby těžké zlato kleslo na dno splavu, kde bylo následně zachyceno v chlupaté ovčí kůži. Ta se nakonec velmi dlouho a důkladně propírala v necičkách, aby se všechny zlaté šupinky uvolnily.

I dnes se využívá podobných splavů, většina nadšenců si ale vystačí s klasickou rýžovací pánví, nějakým náčiním, plastovou přepravkou a trpělivostí. Rýžovat ale nemůžete všude a jak se vám zlíbí. Podle zákona je možná těžba pro vlastní potřebu za předpokladu, že nebude zasahováno do lesního břehu a půdy. Úprava koryta navíc nesmí být větší než malá. Co to přesně znamená, ví ale snad jen zákonodárci.

Rýžováním nikdo nezbohatne

Rýžování může být zábava, hlavně je to ale pekelná dřina, při které trpí hlavně záda. A k uživení, natož zbohatnutí to opravdu není. Na gram zlata, který se dá podle zdejších zlatokopů získat za víkend, je třeba vyrýžovat až 15 tisíc zlatinek! Na burze pak za něj dostanete okolo šestnácti set korun.

Poslední zlatá horečka, která zachvátila naši zemi, propukla v jihočeských Křepicích u Vodňan v roce 1927, kdy byl při opravě cesty nalezen balvan obsahující asi 2 kilogramy zlatých plechů. Nic podobného se na Otavě nestalo už po staletí. Nejvíce zlata objevil zkušený zlatokop Tom Possum v řece po povodních v roce 2002, které odkryly místa skrytá do té doby hluboko pod nánosy písku. Zlato bylo tenkrát viditelné i bez rýžování. Mohlo se sbírat rovnou pinzetou.

Pro zájemce, kteří se chtějí naučit dobývat zlato z řeky a zkusit své štěstí, se v Kestřanech u Písku každoročně v létě koná setkání zlatokopů a soutěž v rýžování zlata, kterou doprovází bohatý doprovodný program, včetně kurzů pro veřejnost.

V zemi ho leží stále dost

Zlato, kov nádherný a vzácný, uchvacoval lidstvo už odpradávna. Byl zdrojem prosperity i prokletím. V naší zemi (například v Kašperských či Zlatých Horách, v Mokrsku nebo v Jílovém u Prahy) ho leží ještě obrovské množství, odhadem 400 až 500 tun v ceně okolo 550 miliard korun. Jeho těžba by ale byla nesmírně náročná. Vznikly by obrovské jámové lomy a zlato by se dobývalo louhováním za pomocí nebezpečných kyanidů. Pro naši přírodu by to byla naprostá katastrofa. Jeho těžba je proto zakázána.

Zdroje: novinky.cz, kudyznudy.cz, mestosusice.cz, reflex.cz