Na dně Baltského moře vědci objevili 10 000 let starý útvar. Nestvořila ho příroda a neodpovídá ničemu, co znají

Naprosto jedinečná a opravdu kolosální stavba ležela na dně Baltu v Meklenburském zálivu u německého pobřeží jen dvě desítky metrů pod hladinou moře. Přesto zůstávala dlouhá léta skryta. K čemu sloužila a jak ji dokázali tehdejší lidé jen za pomoci vlastní síly a jednoduchých nástrojů postavit? Zdá se, že budeme muset naše představy o životě lovců a sběračů z konce pozdní doby ledové radikálně pozměnit.

Je to dílo člověka?

V tehdejší době vypadala zdejší krajina zcela jinak. Velkou část Skandinávie pokrýval ledovec a hladina světových moří byla mnohem nižší. Po rozlehlé řídce zalesněné tundře táhla stáda sobů a divokých zubrů. Tam, kde je nyní moře, bývala pevnina s jezery a močály. A tady na břehu jezera vyrostla před více než deseti tisíci lety dlouhá kamenná zeď.

Měří téměř jeden kilometr, konkrétně 971 metrů, široká je dva metry a vysoká jeden metr. Tvoří ji 288 velkých balvanů, které na místě pravděpodobně zůstaly po ústupu ledovce, které jsou pospojovány přibližně patnácti sty menšími kameny. Jak ukázal podrobnější průzkum, ty byly sesbírány z nejbližšího okolí. Celková hmotnost všech kamenů se odhaduje na neuvěřitelných 142 tun!

Velké kameny jsou příliš těžké na to, aby jimi lidé za pomoci tehdy dostupných nástrojů pohnuli. Určují však směr celé zdi. Lidé tak museli pomocí menších kamenů ty větší propojit. Není tedy pochyb o tom, že jde opravdu o dílo člověka a kameny zde nebyly naplaveny například vlnou tsunami nebo zanechány ustupujícím ledovcem. Na to je stavba příliš sofistikovaná. K čemu tedy sloužila?

Mohla sloužit k lovu

Odborníci se domnívají, že mohlo jít o důmyslný hnací systém a past k lovu sobů. Zeď pomáhala zahánět a nasměrovávat stáda sobů. Tato zvířata totiž podobné překážky nepřeskakují, ale pokud na ně narazí, instinktivně běží podél nich

S pomocí druhé zdi, která by se teoreticky mohla nacházet někde poblíž na mořském dně, nebo břehu jezera tak byla zvířata nahnána do pasti, kde se dala snadněji odlovit. Popřípadě zeď mohla stáda nasměrovat k jezeru, zpomalit je, a tak se stát snadnou kořistí pro lovce v kánoích ozbrojenými oštěpy nebo luky a šípy.

Podobné stavby existují i v Americe

Vědce k těmto domněnkám vedou nálezy podobných struktur, které byly objeveny před necelými dvaceti lety na dně Huronského jezera ležícího na hranicích mezi Spojenými státy americkými a Kanadou. Od té doby zde bylo nalezeno více než 60 takovýchto naháněčích cest, které tamní prehistoričtí lidé využívali při migraci jelenů karibu.

Nejedná se tudíž o světový unikát, pro výzkum evropské historie má ale zcela mimořádný význam. Jde o první megastavbu, která byla na starém kontinentu vytvořena člověkem. Je starší než britský Stonehenge či francouzské Carnacy. Ačkoliv máme představu, k čemu asi sloužila, záhadou stále zůstává, jak dlouho byla využívána, kdo přesně ji postavil a zda byla součástí nějaké rozsáhlejší soustavy lovných cest a pastí.

Nebyli to jen primitivní lovci a sběrači

Jisté je, že budeme muset přehodnotit náš pohled na obyvatele Evropy pozdního paleolitu. Žili sice primitivním kočovným životem, ale dokázali vytvářet i velmi složité a organizačně náročné projekty a efektivně tak měnit krajinu ve svůj prospěch.

Před deseti tisíci zalilo zdejší krajinu moře a skrylo pozoruhodnou stavbu na dlouhá tisíciletí ve svých hlubinách. Dnes se vědci pokouší zjistit o této lokalitě a jejich prehistorických obyvatelích více. Leibnizův institut pro výzkum Baltského moře, který se na objevu podílel, vyčlenil další finanční prostředky pro další průzkum, který by měl trvat minimálně do roku 2027.

Zdroje: scientificamerican.com, archeology.org, pnas.org