Nad tímto českým barokním skvostem vám pukne srdce žalem. Zdevastovali ho komunisté a dnešní vláda ještě nedorazila

Není v této zemi snad jediného regionu, kde byste nenarazili na kostel, klášter či zámek, který nese na fasádě šrámy minulého století. Největší škody způsobily ideologické čistky, znárodnění a bezohledná snaha vybudovat nový svět na troskách starého.

Komunistický režim považoval šlechtická sídla, barokní památky i celou kulturní krajinu spíše za přítěž než za bohatství. Kostely se proto měnily na sklady, zámky na kasárna, arboreta na úhory. Cenné předměty mizely v lepším případě do depozitářů, častěji však končily v soukromých sbírkách nebo byly nenávratně zničeny. Památková péče byla víceméně formalitou, k rozsáhlým rekonstrukcím docházelo jen výjimečně, a tak často z památek zůstala jen torza původní krásy. Z toho důvodu máme po celé zemi stovky památek, které přežily jen díky náhodě, osobní statečnosti několika jednotlivců nebo zázračné odolnosti staveb. A někde, jako právě na Jezeří, je přítomnost této tragédie hmatatelná i po desítkách let.

Zámek Jezeří: Barokní skvost na hraně zániku

Když vystoupáte nad Most do svahu Krušných hor a ocitnete se tváří v tvář mohutné stavbě Zámku Jezeří, je těžké uvěřit, že tenhle architektonický klenot málem zmizel z povrchu země. Není to jen další krásná stavba, ale místo, kde se střetává několik vrstev historie a zároveň i důkaz, jak se dějiny mohou přetavit v téměř existenciální drama. Poloha zámku je zvláštní už sama o sobě, na jedné straně se rozkládá divoký horizont Krušných hor, na druhé straně se do krajiny zařezává rozlehlý hnědouhelný důl ČSA, který připomíná měsíční povrch.

Zámek Jezeří, který v 17. století přestavěli Lobkowiczové na raně barokní rezidenci, býval skutečným kulturním centrem celého regionu. V jeho sálech zněla hudba světových skladatelů, včetně Beethovena nebo Haydna. Přesto právě Jezeří postihlo několik vln katastrof, ať už v podobě požárů, které stavbu opakovaně zničily, nebo v důsledku válek, okupace a nakonec i politických rozhodnutí, která byla pro tento kraj téměř fatální.

Od slavné minulosti po temné dekády komunistické devastace

Počátky Jezeří sahají hluboko do středověku, kdy zde stával hrad Eisenberg. V 16. století byl přebudován na renesanční zámek, ale skutečný rozkvět přišel až s rodem Lobkowiczů. Ti vtiskli stavbě nejen barokní podobu, ale i kulturní význam: v 18. a 19. století byl zámek vyhledávaným místem hudebníků, básníků i malířů. Koncertní sál, kde prý zazněly Beethovenovy skladby ještě před jejich světovou premiérou, patří dodnes k největším raritám.

Během druhé světové války se však Jezeří stalo nedobrovolně svědkem tragédií: nacisté tu zřídili vězení pro prominentní zajatce, mimo jiné i bratra prezidenta de Gaulla. Po osvobození krátce patřil zámek opět Lobkowiczům, ale v únoru 1948 byl zámek znárodněn a proměněn v sídlo Československé lidové armády. V těch letech se s Jezeřím zacházelo bezohledně. Zámecké interiéry byly rozděleny příčkami, původní výzdoba zmizela pod nánosem vápna a zbylý mobiliář byl rozkraden nebo zničen. Část parket dokonce skončila v jiném zámku.

Po odchodu armády v šedesátých letech byl areál ponechán napospas vandalům a chátrání. Někdy v sedmdesátých letech dokonce padl návrh celý objekt zbourat, protože překážel těžbě uhlí, a Jezeří na několik let skutečně zmizelo i z některých oficiálních map. Zásadní zlom přinesl až konec osmdesátých let, kdy se díky tlaku odborníků, veřejnosti a médií podařilo odvrátit totální zánik. Po roce 1989 přešel zámek zpět do rukou Lobkowiczů, kteří však neměli sílu ani prostředky na jeho obnovu, a proto jej v polovině devadesátých let darovali státu.

Rekonstrukce, která stále čeká na zázrak

Dnes je Zámek Jezeří považován za jednu z nejohroženějších památek v Evropě, což jen podtrhuje hloubku jeho poškození. Přestože se v posledních desetiletích povedlo řadu částí opravit a zpřístupnit veřejnosti, celý areál je stále ve znamení provizoria a nedokončených plánů. Návštěvník tu může projít několik základních okruhů, prohlédnout si restaurovaný koncertní sál, zámeckou kapli, sklepení plné strašidel, pokoj alchymisty nebo výstavy zapůjčených historických předmětů.

Atmosféra místa je jedinečná nejen díky architektuře, ale také kvůli syrovému kontextu krajiny, která byla proměněna těžbou uhlí v surrealistickou měsíční krajinu. Ačkoliv byl zámek zařazen mezi národní kulturní památky a stát uvolnil určité finanční prostředky na další opravy, skutečná systematická záchrana stále probíhá jen pozvolna. Zásadní investice stále chybí a mnohé části jsou veřejnosti nepřístupné. Přesto zájem návštěvníků roste a Jezeří se postupně stává symbolem naděje, že i velmi zdevastovanou památku lze zachránit, tedy pokud se společnost rozhodne, že jí na její minulosti opravdu záleží.

Zdroje: kudyznudy.cz, rozhlas.cz, turisticky-magazin.cz, zamek-jezeri.cz