Kus divočiny v srdci Čech
Porost Voděradských bučin je od vyhlášení rezervace v roce 1955 téměř nedotčený a místy připomíná prales. Kromě buků tu rostou také duby a lípy, které v podzimních měsících snášejí na zem záplavu barevného listí. Do přirozeného vývoje lesa se tu desítky let nezasahovalo, což je vidět na pestrém společenství živočichů, kteří se tu usadili. Žijí tu vzácní ptáci, jako je čáp černý, datel černý, holub doupňák nebo jestřáb, a mezi stromy se potulují divoká prasata, kuny a jezevci.
Voděradské bučiny mají své kouzlo v každém ročním období, na podzim jsou však nejkrásnější. Zářivá paleta barev okolo Jevanského potoka a přilehlých rybníků přitahuje romantiky i fotografy. A jestliže trochu zaprší, vůbec to nevadí, protože hustý lesní porost vytváří jakýsi přirozený deštník.
Jak se tam dostanete
Rezervace se rozkládá převážně v katastru obce Černé Voděrady, kam snadno dojedete autem nebo autobusovými linkami. Mezi další výchozí body patří Jevany, Louňovice a Vyžlovka, které s Voděradskými bučinami sousedí. Oblastí rovněž vede řada cyklostezek, které procházejí přímo rezervací a nabízejí krásné výhledy na potok a rybníky.
Naučná stezka
Na hrázi Jevanského rybníka začíná naučná stezka, jejímž původním cílem bylo seznámit návštěvníky s místní faunou, flórou a geologií. Bohužel je však špatně značená a některé informační panely jsou už tak poničené, že z nich žádné informace nelze přečíst. Přesto jde o krásnou, 8 kilometrů dlouhou procházku, na které se s trochou orientačního smyslu neztratíte.
Na trase nejsou žádná dramatická převýšení, takže ji zvládnou i děti. Pozor ale, na některých výletních webech se můžete dočíst, že je stezka vhodná i pro kočárky. Některé odvážné maminky ji s kočárkem možná zvládly, většina ale ve Voděradských bučinách raději volí jiné, schůdnější trasy. Naučná stezka totiž vede místy hustým porostem a zvláště na podzim se na cestách tvoří bahno, což vytváří nepříjemnou bariéru.
Historická perlička
Milovníky historie jistě zaujme, že z Voděradských bučin pochází kámen, který se stal základním kamenem Národního divadla. Stavitelé sice původně chtěli použít kus čediče z památné hory Říp, ale zjistili, že se s ním nedá pracovat. Do kamene měl být totiž vytesán prostor pro schránku s dokumenty, kterou uzavíralo kovové víko se slavným nápisem Národ sobě 1868. Čedič se ukázal být k opracování naprosto nevhodný, a tak kameníci na poslední chvíli vybrali žulový kvádr z lomu Kaménka u Voděrad.
Starý lom už byl dávno zrušen, ale pokud vás kamenictví zajímá, rozhodně se zastavte v Kamenickém skanzenu v Louňovicích. Zde si můžete prohlédnout ukázky práce tehdejších mistrů – od plotových sloupků přes kamenné lavice až po náhrobky.
Stopy doby ledové
Kromě potoka, rybníků a nespoutaného lesního porostu ve Voděradských bučinách narazíte také na řadu pozoruhodně tvarovaných balvanů, které se zformovaly vlivem střídání dob ledových. Lokalita je tedy zajímavá i z geologického hlediska a krásy přírody tu najdete na každém kroku. Jen na houbaření si musíte nechat zajít chuť. Protože jde o rezervaci, nesmíte tu nic sbírat ani utrhnout.
Na druhé straně ale oceníte klid a čistotu místa. Turisté se v těchto končinách chovají ohleduplně, nikde nevidíte odpadky, pouze barevné stromy a sem tam vzácného ptáka. Pokud procházku Voděradskými bučinami stihnete v následujících listopadových dnech, odnesete si malebnou vzpomínku, která vás bude hřát ještě uprostřed zimy.
Zdroje: kudyznudy.cz, stezky.info, novinky.cz, lideazeme.cz
