150 km od českých hranic zachytily fotopasti "černé přízraky středověku". Rychle se pohybují a za pár dní mohou dorazit k nám

Vlk obecný se v posledních letech navrací do přírody střední Evropy a jeho populace se rozrůstá. Za posledních 13 let byl zaznamenán také téměř ve všech pohraničních regionech České republiky. V minulém roce zachytila fotopast v lesích jihovýchodního Polska dva mladé jedince černé barvy. Černí vlci jsou běžně rozšířeni v Severní Americe, v Evropě se vyskytují vzácně.

Obávaný a nenáviděný

Černí vlci, stejně jako jejich šedí příbuzní, obývali české lesy už od pradávna. S rozvojem zemědělství a chovem dobytka se začaly cesty a zájmy vlků a lidí křížit čím dál více. Nejen, že volně se pasoucí dobytek představoval pro tyto vrcholové predátory snadnou kořist, zároveň rostla i pravděpodobnost útoku vlků na člověka, a to zejména ve válečných dobách, kdy byli vlci často přemnožení. Jejich hrůzostrašné vytí také bylo vnímáno jako předzvěst zlých časů.

V zimním období, kdy byl v lesích nedostatek potravy, dobytek ustájený v chlévech a lidských příbytcích lákal vlky do blízkosti člověka, kde nedostatečně zabezpečená zvířata představovala snadný zdroj obživy. Pro lidi však často ztráta i jediného kusu dobytka znamenala hladovou zimu a mnohdy i vážné existenční potíže.

Středověká společnost, úzce spjatá s křesťanstvím, Biblí, ale i pověrami a mýty přisuzovala často jevům, které si neuměla vysvětlit, nadpřirozený charakter. Vlci, stejně jako ostatní psovité šelmy, jsou přenašeči vztekliny, jejíž průběh u zvířat i u člověka má pro neznalého pozorovatele naprosto hrozivé příznaky. Projevuje se změnami chování, agresivitou, křečemi a paralýzou, halucinacemi a hydrofobií, kdy nemocný projevuje strach a silné křeče při pouhém pohledu na vodu nebo při pokusu pít.

Vyslanci z pekel

Původ a vznik nemoci byl odhalen teprve na začátku 17. století, do té doby připisovali lidé tyto strašlivé příznaky, kdy křeče a halucinace doprovází pěna u úst a následná smrt, posedlosti ďáblem a jejich původci, vlci, tak byli označováni za ďáblovy vyslance. Černí jedinci, kteří tenkrát i dnes, tvoří menšinu vlčí populace a jsou svou odlišnou barvou obzvláště nápadní, tak v představách středověkých lidí ztělesňovali samotného vládce pekel.

Neobvyklá černá barva není u vlků zcela přirozená, získali ji díky křížením se psy. V Evropě se s ní můžeme nejčastěji setkat u vlků žijících v Itálii. Černí jedinci žijí běžně ve smečkách společně s vlky šedými a vzájemně se páří.

Návrat po sto letech

Strach z vlků a zavilé nepřátelství, které zemědělská společnost chovala k těmto dokonalým lovcům, vedly nakonec k jeho naprostému vyhubení. Poslední vlk byl v Čechách zastřelen 2. prosince 1874 a na Moravě 5. března 1914. U Bukovce v Beskydech, kde ho František Jež odlovil, má dnes pomník. Vracet se k nám tato nádherná zvířata začala až na začátku 90. let minulého století a zdá se, že se jim u nás daří.

Podle odhadů se na našem území pohybuje přes sto vlčích smeček a zoologové předpokládají, že se budou šířit i nadále. Setkání s tímto přísně chráněným zvířetem jsou však vzácná. Jsou to velice plachá zvířata, která mají z lidí respekt a raději se jim klidí z cesty. Ačkoliv je v nás strach z této šelmy hluboce zakořeněn, riziko napadení člověka vlkem je minimální. Podle norského výzkumu mezi lety 1950 až 2000 došlo v Evropě celkem k 59 událostem, při kterých bylo usmrceno 9 lidí, z toho v pěti případech měli vlci vzteklinu. Mnohem větší riziko představují, tak jako v minulosti, pro hospodářská zvířata.

Máte se vlka bát?

Pokud už na vlka natrefíte, je nejlepší si ho nevšímat a pokračovat v chůzi. Neutíkejte, nezírejte na něj. Zdravé zvíře, které se necítí ohroženo nebo zahnáno do úzkých samo od sebe člověka nenapadne. Pokud se tak již stane, křičte a pokud můžete, seberte nějaké kameny a hoďte je po vlkovi. Důležité je zachovat chladnou hlavu a neprojevovat strach.

Vlci jsou známí tím, že dokáží za den urazit až 25 kilometrů. Je tak možné, že vzácní černí vlci se brzy objeví i v našich hvozdech.

Zdroje: seznamzprávy.cz, lidovky.cz, selmy.cz, zoom.iprima.cz