V těchto oborech rostou mzdy raketovou rychlostí. Pokud mezi ně nepatříte, na vyšší plat můžete zapomenout

Průměrná mzda se vyšplhala na 46 924 korun, což vypadá jako solidní číslo. Reálně, tedy po očištění o růst cen, si lidé polepšili v průměru o 3,9 procenta. To samo o sobě zní jako dobrá zpráva. Pro mnoho domácností to skutečně znamená úlevu – poprvé po dlouhé době se nezvyšují jen ceny, ale i možnost si za výplatu něco koupit.

Jenže celé to má háček. Výplaty sice rostou, ale jen v některých oborech. Tedy přesněji tam, kde se daří zvyšovat přidanou hodnotu – v IT, energetice nebo třeba v oblasti nemovitostí. Tam mzdy poskočily výrazněji. Ale ve službách, školství nebo u manuálních profesí je nárůst mnohem slabší. A to začíná vytvářet rostoucí nerovnováhu mezi různými skupinami zaměstnanců.

V některých oborech vám zaplatí i zlatem

Situace navíc zůstává komplikovaná i v širším pohledu. Podle mezinárodních srovnání, například od OECD, se české reálné mzdy stále nedostaly zpět na úroveň z počátku roku 2021. A návrat na předcovidové hodnoty, tedy z období kolem roku 2019, se podle odhadů České národní banky očekává až v roce 2026. Jinými slovy – aktuální nárůsty mezd zatím jen dohánějí předchozí ztráty, nikoliv že by přinášely reálné zlepšení životní úrovně.

Zaměstnanci tak sice cítí, že na výplatní pásce mají o něco víc, ale zároveň vnímají, že náklady na život zůstávají vysoké. A do toho se přidává nejistota, co bude dál – jestli současný růst vydrží, nebo ho znovu smete nějaký cenový šok. Pokud totiž mzdy porostou rychleji než produktivita, může se znovu roztočit spirála inflace. Z hlediska ekonomiky je tedy zásadní, aby se mzdový růst opíral o skutečné zlepšení výkonnosti firem, ne jen o tlak zaměstnanců. Týká se to zejména státní sféry, kde výdaje na platy výrazně rostou, ale ne vždy je to spojeno s vyšší efektivitou.

Odborníci proto mluví o potřebě promyšlené mzdové politiky, která nebude zvyšovat jen tabulky, ale podpoří i smysluplné změny. Současný vývoj ale ukazuje ještě jeden problém – prohlubující se rozdíly mezi odvětvími. Zatímco IT firmy, technologické společnosti nebo silné podniky v energetice mohou nabídnout zajímavé výplaty, jiné sektory zůstávají pozadu.

Většina si na zvýšení mzdy musí počkat

Pokud se tento trend nezmění, může to postupně narušit sociální rovnováhu – někteří zaměstnanci budou bohatnout, jiní sotva zvládnou pokrýt základní náklady. Řešení se přitom nabízí. Příkladem je například izraelský model, který propojuje chytrou daňovou politiku s podporou inovací. Izrael systematicky podporuje výzkum a vývoj, start-upové prostředí a technologický sektor. Výsledkem je nejen vysoká zaměstnanost ve špičkových oborech, ale i stabilní růst mezd.

Česko by se mohlo vydat podobnou cestou – rozšířit daňové odpočty na výzkum, podporovat spolupráci firem s univerzitami, budovat technologické inkubátory nebo zjednodušit přístup k rizikovému kapitálu. Místo závislosti na montovnách by tak česká ekonomika mohla začít sázet na nápady a přidanou hodnotu. A právě tudy vede cesta k dlouhodobě udržitelnému růstu mezd. Nejde jen o to, aby si lidé mohli dovolit o něco lepší nákup. Jde o to, aby výplaty odpovídaly skutečné hodnotě práce a byly pevnou součástí fungující ekonomiky. Bez toho zůstane každé zlepšení jen dočasné.