Ač letošní léto spíše vzbuzovalo domnění, že se blíží další doba ledová, opak je pravdou. Naše planeta se otepluje, a to především vinou lidské činnosti. Na tomto procesu má svůj podíl ale také příroda. Po celém světě se pod mořským dnem nalézá v rezervoárech, které se zde formovaly po tisíciletí, obrovské množství metanu. Jeho schopnost ohřívat planetu je asi 30krát větší než známější skleníkový plyn CO2 a nyní se začíná masivně drát na povrch.
Nebezpečný metan u břehů Antarktidy
Vůbec první úniky metanu v Antarktidě zaznamenali vědci poprvé teprve v roce 2020. První opravdu masivní únik objevil tým španělských vědců zkoumajících mořské dno tohoto nejjižnějšího světadílu letos v lednu. Výzkumníci zaznamenali v oceánu sloupy metanu dlouhé až 700 metrů a široké 70 metrů! Podle odhadů se v oblasti nachází takové množství metanu, které lidstvo vyprodukuje za dva roky, a že jej produkujeme opravdu hodně. Pokud by došlo ke skutečně masivnímu úniku, byla by to pro Zemi naprostá katastrofa.
Již tento nález představuje skutečně odjištěnou tikající bombu pro klima naší planety. Nyní ale byly objevena další místa, kde ve velkém uniká tento obávaný plyn. Paradoxně jsou nové oblasti úniku metanu objevovány právě díky oteplování a ubývání antarktického ledového krunýře. Do dnešních dnů bylo objeveno dalších více než 40 takových míst, a to převážně v oblasti Rossova moře při mělkém pobřeží severní Viktoriiny země a McMurdoova zálivu.
Průsaků plynu přibývá
Mnoho z průsaků bylo nalezeno na místech, která byla již dříve opakovaně zkoumána, což naznačuje, že jsou nová a že se tedy plynu z mořského dna uvolňuje čím dál víc. To není pro naši planetu vůbec dobrá zpráva. Zatím není jasné, proč k únikům plynu v regionu dochází. Na druhé straně zeměkoule v Arktidě je zvýšené uvolňování metanu spojováno především s růstem teplot, posunem hladiny moří a pokračujícím vzestupem pevniny po tání ledovců v poslední době ledové.
Metan, podobně jako například led, je stabilní při nízké teplotě a vysokém tlaku, ale s oteplováním oceánů a táním ledovců se snižuje tlak na hydrátové rezervoáry, díky čemuž se metan začíná uvolňovat do vody a následně do ovzduší. Sloupce metanu, které vědci pozorovali, se rozpouštějí asi 150 metrů od hladiny oceánu. Nyní je předmětem výzkumu to, jak moc se plyn do atmosféry uvolňuje.
Hrozí sesuvy a tsunami
Geologové navíc varují, že následná nestabilita mořských sedimentů může způsobit obrovské sesuvy půdy a mohutné vlny tsunami. Jak uvedl Roger Urgeles pro deník El País: "Když se hydráty metanu přemění na plyn, zabírají 160krát větší objem. Pokud se rychle nerozptýlí, mohou způsobit obrovské sesuvy půdy.“ Přesně to se stalo před více jak 8 tisíci lety, kdy obrovská megatsunami zpustošila pobřeží severní Evropy. Stopy po přírodní katastrofě lze stále nalézt podél celého norského pobřeží, v Dánsku, v Británii, a dokonce i v Grónsku. U Norských břehů dosáhla vlna výšky 40 metrů, na skotských Shetlandských ostrovech až 20 metrů a na pobřeží severní Británie okolo tří až šesti metrů.
Tento sesuv, známý jako Storegga, se datuje do období velkých klimatických změn na Zemi a je připisován právě hydrátu metanu. Následující obrovská vlna tsunami pak z povrchu zemského vymazala kus země velký jako Británie jménem Doggerland, včetně jeho obyvatel, a také nezanedbatelnou část obyvatel na britských ostrovech. Unikající metan tak představuje reálné riziko pro planetu i lidstvo.
Jedná se o téměř začarovaný kruh. Čím víc se Země otepluje, tím víc uniká metan, který globální oteplování podporuje. Jednou z nadějí jsou mikroorganismy, které se metanem živí, které se přesouvají do míst úniku, a tím možná pomáhají celý proces zabrzdit.
Zdroje: cnn.com, english.elpais.com, abcnews.go.com
