Tuhle trasu na jihu Čech teď sdílí tisíce lidí. Cyklisté tvrdí, že hezčí projížďku u nás nezažijete

Nenápadná, ale dokonale značená trasa, která vede kolem rybníků, přes lázeňské lesy i malé vesničky, patří podle cyklistů k tomu nejhezčímu, co se dá v Česku na kole projet. Ne kvůli adrenalinu, ale kvůli atmosféře, krajině a pocitu, že tady čas plyne jinak. Trasa začíná v samotném srdci Třeboně, přímo na hrázi rybníka Svět.

Místo, kde se potkává historie s přírodou, a kde i běžné ráno působí jako z pohlednice. Kousek odtud stojí slavná Schwarzenberská hrobka, obklopená starým anglickým parkem, a první úsek stezky vede podél vody, mezi borovicemi, po široké lesní cestě, kde voní mech a kde i šumění větví působí uklidňujícím dojmem.

Nádherná cyklistická trasa láká milovníky kol

Cyklisté míří směrem k Opatovickému rybníku, který je napojený na Zlatou stoku. Ta protíná krajinu jako modrá stužka a připomíná důmyslnost stavitelů, kteří před stovkami let vymysleli systém, který dodnes funguje. Kdo jede pomalu, uslyší vodu v trubkách, zahlédne volavku, možná i srnku mezi stromy. A s každým šlápnutím do pedálů se vzdalují starosti, zvuky města i pocit spěchu.

Kolem rašeliniště, odkud se bere léčivá zemina pro třeboňské lázně, vede cesta směrem k Sovímu lesu. Místo, které je tiché už svým názvem, působí jako kulisa ze staré pohádky. Vzduch je tu jiný, vlhčí, a kdo má štěstí, zaslechne houkání. Nikde nikdo, jen stromy, které se naklánějí přes stezku, a pocit, že tohle je přesně ten moment, kdy dává smysl jet bez sluchátek.

Pak přichází úsek, který vede kolem myslivny Barbora a navazuje na Rajskou cestu. Název není přehnaný. Lesní asfaltka bez provozu, slunce prosvítající mezi větvemi, a kolem louky, kde se pasou koně. Tohle je jízda, která se nepočítá na kilometry, ale na dojmy. A právě proto ji lidé tak často sdílí – protože o ní chtějí mluvit.

Cesta nabízí různé úseky i zajímavé vesnice

Trasa míří dál přes vesnice Lutová a Stříbřec. Obě malé, tiché, s kostely a upravenými návsemi, kde si lze koupit limonádu nebo posedět u rybníku. Ve Stříbřci je slyšet kohout, štěkot psa, a jinak nic. V létě tu bývá rozkvetlá každá zahrádka, a ploty jsou často jen symbolické. Je to kus krajiny, kde si lidé ještě zdraví z kola. A pak přichází vrchol celé trasy. Rybník Rožmberk. Největší vodní plocha v Česku. Hráz dlouhá víc než dva kilometry, hladina, která se táhne až k obzoru, a ticho, které ruší jen vítr nebo šplouchnutí.

Je to místo, kde se dá jen tak sedět, dýchat a dívat se. Ať už člověk jede sám, s partnerem nebo s dětmi, tady se zastaví. Někdo si lehne do trávy, jiný vytáhne foťák, někdo otevře knížku. A každému je jasné, že právě tohle je ten okamžik, který si zapamatuje. Cesta se pak pomalu stáčí zpátky do Třeboně. Přes Novou a Starou Hlínu, dvě vesnice s poetickými názvy a atmosférou, která jako by se od dob Jana Žižky nezměnila. Ve Staré Hlíně jsou historické mosty přes Novou řeku. V Nové Hlíně zase kaple sv. Víta.

Místo, které zaujme všechny věkové kategorie

Každé místo má svůj příběh. A když se pak míjí poslední borovice a z dálky je vidět silueta Třeboně, člověk má pocit, že projel nejen krajinou, ale i něčím víc. Celý okruh měří necelých čtyřicet kilometrů. Není náročný, je přístupný i pro rodiny s dětmi nebo rekreační jezdce. Dá se jet pomalu, se zastávkami, nebo svižně, jako trénink. Ale ať už je tempo jakékoliv, jedno je jisté – tahle trasa není jen fyzický pohyb.

Je to způsob, jak se na chvíli odpojit. Od hluku, od práce, od hlavy plné úkolů. Je to návrat k jednoduchosti. K vodě, ke stromům, k sobě. A možná právě proto se o ní teď mluví. Proto se sdílí. Proto ji lidé doporučují jako jednu z nejhezčích projížděk u nás. Ne proto, že je to výzva. Ale protože je to zážitek. Nenápadný, opravdový a lidský.