Toto jsme za socíku milovali úplně všichni. Dnes to děti neznají a my jsme za blázny

Žvýkací cigarety patřily mezi největší hity dětských obchodů a večerek 80. a 90. let. V době, kdy se každé odpoledne trávilo venku na hřišti a jediný "influencer" byl ten nejstarší kluk v partě, jsme se s nimi cítili jako někdo. Většinou jsme je vytahovali se stejnou vážností, s jakou dospělí šátrali po opravdových cigaretách. Jen místo zapalovače jsme měli kapsy plné drobných a místo nikotinu hromady cukru.

Nikomu to tehdy nepřišlo divné. Dospělí se smáli, občas zakroutili hlavou, ale byli jsme děti. Děti, které si hrály na dospělé, a to byl přece základ každého dětství. Z dnešního pohledu je vlastně zázrak, že to někdo vůbec pustil do výroby. Dát dnes dítěti do ruky sladkost, která nápadně připomíná cigaretu?

Dnes by nás za žvýkací cigarety zavřeli

Neprošlo by to ani přes školní jídelnu, natož přes regály v supermarketu. Děti by se s tím možná ani neuměly zabavit – protože by nevěděly, co to má být. A my, co bychom jim to vysvětlili, bychom zřejmě vypadali jako naprostí blázni. Představte si tu scénu: „Tati, proč si strkáš žvýkačku mezi prsty a děláš, že kouříš?“ A vy jen suše odpovíte: „To se tak dělávalo.“ A víte, že vás to dítě právě zařadilo do kategorie „ti zvláštní ze starých časů“.

Byl to rituál. Způsob, jak na chvíli dospět. Něco mezi hrou a napodobováním. Chuťově to bylo sice hodně podobné obyčejné levné žvýkačce, ale to nebylo to hlavní. Šlo o ten moment. Vytáhnout ji z kapsy, oloupat obal jako opravdovou cigaretu, a pak si ji s vážnou tváří „zapálit“. Jenže namísto dýmu přišla sladká chuť a úsměv na rtech. Pamatujete si ještě ten pocit? Ten pohled ostatních, když jste ji vytáhli? Tu chvilku, kdy jste se cítili ne jako školák z páté bé, ale jako filmový hrdina?

Žvýkací cigarety nebyly jen o chuti

Žvýkací cigarety už dnes neseženete. A pokud ano, tak jako raritu na internetu – a obvykle v úplně jiném designu, který už postrádá to kouzlo „drsňáctví“. Doba se změnila. A je to vlastně dobře. Kouření už dávno není symbolem dospělosti, ale něčeho úplně jiného. Ale ten pocit, který nám to jako dětem dávalo? Ten zůstane. A kdo to nezažil, nikdy úplně nepochopí, proč se dospělí s láskou rozplývají nad věcí, která by dnes prošla maximálně jako meme.

A tak když dneska zahlédnete někoho, jak si žvýkačku teatrálně vkládá mezi dva prsty a zadumaně kouká do dálky, nelekněte se. Možná jen na chvíli vzpomíná. Na doby, kdy být "dospělý" znamenalo mít v ruce sladkou napodobeninu cigarety – a celý svět byl ještě trochu v papírovém obalu.