
Tohle povolání Češi podceňují, ale zbytečně. Popelářům letos přistála na účtu suma, o které se mnohým jen zdá
V české společnosti stále přežívá představa, že jedinou vstupenkou k dobře placené práci je vyšší vzdělání. Mnozí rodiče opakují dětem věty typu „bez školy z tebe nic nebude“. Jenže realita na pracovním trhu je často úplně jiná. Existují profese, kde si lidé bez jakéhokoliv vyššího vzdělání vydělají víc než ti, kteří za sebou mají roky studia a odborných zkoušek. Jedním z nejvýraznějších příkladů je práce popeláře.
Foto: Depositphotos.com
Povolání, které většina lidí považuje za neatraktivní a často ho zmiňuje jako odstrašující příklad, když chce někoho motivovat ke studiu, může být ve skutečnosti slušně placenou a stabilní prací. Práce popeláře je fyzicky náročná, rozhodně není pro každého, ale z hlediska příjmů může konkurovat profesím, které vyžadují roky teoretické přípravy.
V hlavním městě se mzdy popelářů běžně pohybují mezi 35 000 a 43 000 korunami měsíčně. A to ještě není všechno. K základní mzdě se připočítávají příplatky za noční směny, práci o víkendech nebo státních svátcích. Nechybí ani benefity jako stravenky nebo příspěvky na dopravu, které celkový výdělek ještě navyšují.
Práce popeláře je nadstandardně ohodnocována
Navíc práce popeláře není jen o každodenním vyvážení odpadu. S přibývajícími zkušenostmi se otevírá možnost kariérního růstu – například na pozici supervizora nebo koordinátora svozu, kde může dojít ke zvýšení platu klidně o 10 až 15 %. Pro mnohé zaměstnance je právě tento výhled do budoucna důvodem, proč zůstávají u profese dlouhodobě.
Na druhé straně tu máme obory, které vyžadují dlouhá léta studia, často i vysoké osobní nasazení, ale výplaty zde nejsou o moc vyšší – někdy dokonce nižší – než u výše zmíněné profese. Například zdravotní sestry. V Praze si sice přijdou v průměru na částku kolem 43 000 korun, ale předchází tomu minimálně tříleté studium na vyšší odborné škole, často doplněné dalšími kvalifikacemi.
Denně čelí fyzickému i psychickému vypětí, odpovědnosti a náročným směnám. Přesto se jejich plat pohybuje na stejné úrovni jako u popelářů – někdy i pod ní. Soudní zapisovatelky, které musí zvládat administrativní nápor spojený se soudním jednáním, rychlé psaní na počítači a orientaci v legislativních pojmech, si přijdou na přibližně 33 000 korun měsíčně. Přitom tato práce vyžaduje minimálně maturitu a schopnost fungovat ve vysoce stresovém prostředí.

Kvalifikované pozice bývají velmi často podhodnocované
Podobně jsou na tom i ošetřovatelé a pečovatelky, kteří pracují s lidmi v těžkých životních situacích – nemocnými, seniory nebo osobami se zdravotním postižením. V Praze se jejich mzda většinou pohybuje mezi 30 000 a 37 000 korunami. Práce vyžaduje empatii, sílu a trpělivost, někdy i zdravotnickou kvalifikaci. A přesto jejich příjmy mnohdy nepřesahují mzdu pracovníků v odpadovém hospodářství.
Na současném pracovním trhu se tak rýsuje velmi zajímavý a zároveň poněkud nelogický obraz: vyšší vzdělání už není automatickým klíčem k lepšímu výdělku. Ukazuje se, že v některých případech stačí základní škola a dobrá fyzická kondice, a člověk si odnese domů víc než někdo s diplomem a náročnou praxí.
To vše vede k přehodnocení zažitých stereotypů. Stále více lidí si začíná uvědomovat, že dobře placená práce nemusí nutně souviset s tím, jak dlouho se člověk učil. A především mladí lidé dnes přistupují k výběru zaměstnání mnohem pragmatičtěji – hledají rovnováhu mezi výdělkem, nároky profese a osobním životem.
Mohlo by vás zajímat

Tato slovenská vesnička vypadá jako z pohádky. Češi o ní moc neví, ale cizinci se tam hrnou

Česko mohlo mít vlastní moře! Pak se stalo něco nečekaného

Termální ráj s vodou horkou 65 °C! Funguje od roku 2004, ale lidé ho stále neznají
