Když se řekne užovka, většina lidí si představí běžnou užovku obojkovou u rybníka. Užovka stromová je ale jiná liga. Jde o štíhlého, mrštného hada, který obývá velkou část jižní Evropy. U nás se drží jen v určitých oblastech - v jakýchsi kapsách vhodného prostředí.
České populace jsou jen dvě. Jedna na jižní Moravě v Podyjí, kde k nám had proniká přes hranice z Rakouska a Slovenska. Druhá, mnohem slavnější, žije v údolí řeky Ohře mezi Doupovskými a Krušnými horami, v okolí obce Stráž nad Ohří. Jde o naprosto ojedinělý ostrůvek výskytu uprostřed krajiny, kde byste podobného jižanského tvora čekali jen stěží.
Právě tahle západočeská populace zaměstnala vědce na roky. Nikomu nešlo do hlavy, jak se sem had dostal. Nápady byly odvážné i romantické. Jedni mluvili o Římanech, kteří si užovky vozili jako posvátná zvířata a mohli je cestou vysadit dál na sever. Druzí ukazovali na rodinu Mattoni a připomínali jejich vazby do Itálie. Podle nich mohlo jít o jakýsi historický exotický experiment.
Rozhodla až genetika a fosilní nálezy. Porovnání populací ukázalo, že jde o původní, dlouhodobě izolovaný zbytek někdejšího rozšíření. Zjednodušeně řečeno, užovka stromová přežila v krajině jako symbol teplejších období, kdy byla u nás jako doma.
Nejdelší had Česka
Užovka stromová patří k těm zvířatům, která ve skutečnosti vypadají působivěji než na fotce v atlasu. Dospělci běžně dorůstají kolem jednoho metru až metru a čtyřiceti centimetrů. Pravidelně se ale najdou jedinci delší. Největší změřený kus na území Česka měl přesně 196 centimetrů. V rakouských horách byl zaznamenán exemplář dlouhý dva metry dvacet pět.
Tělo má hladké, lesklé, s jemnými šupinami, které jsou na břiše přizpůsobené k lezení po větvích. Zbarvení se liší kus od kusu. Často převládá hnědá, olivová nebo šedá barva s drobnými světlejšími tečkami. Břicho bývá žluté či krémové. Mláďata mívají za hlavou světlé půlměsíčky, které mohou na první pohled připomínat známou „obojkovou“ kresbu.
Navzdory vzbuzovanému respektu je to nejedovatý had. Kousne jen nerad, většinou se snaží uhnout, schovat nebo zaujme obranný postoj a hrozí falešnými výpady. Lidé, kteří ji pozorují v terénu delší dobu, často říkají, že působí spíš zvědavě než agresivně.
Had, který miluje zídky, kompost a slunce
Užovka stromová má v názvu stromy, ale není výhradně korunovým akrobatem. Pohybuje se obratně i po zemi a využívá to, co jí krajina nabídne. V Poohří ji můžete potkat u starých terasovitých vinic, na kamenných zídkách, v suchých svazích nad řekou, v okolí zahrad i starších budov. Vyhledává mozaikovité prostředí, kde se střídají křoviny, lesíky, louky a místa zahřátá sluncem.
Zajímavostí jsou její reprodukční nároky. Samice kladou vajíčka do tlejícího materiálu, do kup listí, sena nebo kompostu. Z pohledu hadů jde o ekologickou vychytávku. Tlející organická hmota se sama zahřívá, takže zajišťuje vajíčkům stabilní teplotu. Na Karlovarsku užovky běžně využívají hromady zahradního odpadu nebo komposty u chalup. Člověk si tak často ani neuvědomuje, že na zahradě poskytuje teplý inkubátor kriticky ohroženému druhu.
Během sezony loví především drobné savce. Hlodavci, kteří ničí zásoby, jsou pro ni vítanou kořistí. Neopovrhne menšími ptáky, mláďaty v hnízdech ani vejci. V mládí se živí i ještěrkami a většími bezobratlými. Větší kořist obtočí tělem, přiškrtí a následně polkne vcelku.
Příběh z Poohří: had, kterého potkáte ve vesnici
Pokud vás lákají místa s příběhem, údolí Ohře mezi Stráží nad Ohří a Osvinovem je přesně taková destinace. Strmé stráně, výhledy na řeku, zbytky starých sadů a vinic, mozaika křovin a skal. Právě tady žije jedna z nejcennějších populací užovky stromové v Evropě, odhadovaná na několik stovek jedinců.
Není to ale žádný skanzen, kde by se člověk musel prodírat jen divočinou. Vlkodlačí romantiku střídají zahrádky, chalupy, železniční zastávky. Užovky tu žijí doslova za humny. Vyhřívají se na kamenných plotových zídkách, prolézají mezi fošnami, využívají haldy klestí a kompostu. V některých letech jejich pozorování zaznamenají i obyvatelé domů hned u silnice.
Jak se s užovkou dá potkat?
Užovka stromová je v Česku vedená jako kriticky ohrožený druh a je přísně chráněná. To znamená, že se na ni nesmí sahat, chytat ji, převážet, ničit její biotop, ani brát vajíčka či mláďata. Pokud ji potkáte, největší službu jí prokážete tím, že ji necháte být. V Poohří působí už řadu let spolek, který se stará o její ochranu a zároveň o osvětu. V Osvinově funguje informační místo, kde se můžete s tímto hadem seznámit bezpečněji než někde na svahu.
Had lékařů a symbol starých příběhů
Užovka stromová nepatří jen do českých údolí a atlasů, ale i do kulturní historie. Právě ona je pravděpodobně tvorem, který se stal předlohou pro známý symbol lékařství, tedy hůl ovinutou hadem. V antickém světě byla spojována s bohem lékařů Asklepiem, později Aeskulapem. Pověsti mluví o tom, že při epidemii v Římě dorazil bůh ve formě hada, který nemoc zažehnal. Skutečnost je samozřejmě méně dramatická, ale kult Aeskulapa i hadi chovaní v chrámech byli reálnou součástí tehdejšího světa.
Užovka stromová není jen nejdelší had Česka. Je to živý doklad dávné historie krajiny, symbol lékařství a zároveň citlivý ukazatel toho, jak hospodaříme s prostorem kolem sebe. Žije v několika málo územích, která se dají navštívit během jednoho dne a přitom nabízejí atmosféru, kterou by člověk čekal spíš v nějakém zapadlém koutě Balkánu.
Zdroje: Cs.wikipedia.org, Idnes.cz, Avcr.cz
