Uplynul rok od chvíle, kdy se Ukrajina probudila do nové, těžké reality. Ruská invaze převrátila životy milionů lidí. Jedním z nich je i prezident Volodymyr Zelenskyj, který se od prvních dnů konfliktu rozhodl zůstat v Kyjevě – a žít stejně jako jeho země: v pohotovosti, ve střehu, v jednoduchosti. U příležitosti výročí pustil veřejnost na místa, kam dosud nikdo nemohl – do svého provizorního domova v prezidentském paláci.
Místnost bez okázalosti, kde se rok skrývá
V krátkém videu, které se rychle začalo šířit na sociálních sítích, provází prezident ukrajinského novináře Dmytra Komarova svým současným zázemím. Je to strohá místnost v centru Kyjeva – postel, pracovní stůl, jednoduché křeslo a televize. Všechno působí účelně, neokázale, bez známek přepychu. Místo, kde není prostor pro dekorace ani zbytečnosti.
„Tady teď žiju,“ říká Zelenskyj a působí u toho klidně, smířeně, ale rozhodně. Součástí návštěvy byla i krátká prohlídka jeho šatníku. Dominují v něm odstíny zelené, khaki a černé – vojenské bundy, kalhoty, těžké boty. Prezident už dlouhé měsíce vystupuje výhradně ve stejném stylu, ať už jedná s vojáky na frontě, nebo s prezidentem Spojených států.
Oblek oblékl naposledy ještě před válkou. Nedávno poznamenal, že by se v něm dnes necítil přirozeně. Jeden si ale podle svých slov nechá – na chvíli, až skončí válka a přijde vítězství. Tehdy ho prý znovu oblékne jako akt vítězství a klidu v duši.
"This is where I've been living for a year" - @ZelenskyyUa showed Ukrainian journalist Dmytro Komarov his wartime living conditions and his wardrobe. pic.twitter.com/0McF8EEHUf
— Anton Gerashchenko (@Gerashchenko_en) February 25, 2023
Kancelář jako centrum odporu
Součástí dokumentu s výmluvným názvem Rok je i návštěva prezidentovy kanceláře. Právě odsud vedl v uplynulých měsících rozhovory s desítkami světových státníků, podepisoval klíčová rozhodnutí a promlouval k národu. Nejde o prostor přetékající symboly moci – působí spíš jako improvizované velitelské stanoviště, kde se rozhoduje v tichu a soustředění. Dokument se nezaměřuje jen na Zelenského.
Komarov v něm přináší výpovědi vojáků, úředníků i běžných obyvatel, kteří rok po začátku invaze vzpomínají na to, co všechno zažili a co jim tato doba vzala i dala. Někteří přišli o domov, jiní o blízké. Ale většina z nich mluví stejně: o naději, o odhodlání a o tom, že zůstávají. Za jediný rok se změnilo skoro všechno. Ale prezidentův příběh – skromný pokoj, pracovní stůl, vojenská bunda – se pro mnohé stal symbolem. Ne síly zbraní, ale síly vydržet. A o tu se dnes opírá celá země.
Zdroje: YouTube, Eurozpravy.cz
