První zmínka o tehdejším hradu Zbiroh pochází z roku 1230, což je v té době u nás téměř unikát. Jeho první majitelé byli jistí Sulislavici a po nich Drslavici. Poté střídal majitele, jimiž byli známé šlechtické rody – Rožmberkové, Šternberkové a Lobkovicové. V roce 1550 došlo na zámku k renesanční přestavbě a hned nato byl Lobkovicům zabaven císařem Rudolf II. V 17. století sloužil zámek jako vězení a v této době také vyhořel, načež došlo k jeho barokní rekonstrukci. Ve stejném století je rovněž doložena přítomnost 163 metrů hluboké studny.
Kromě studny zde najdeme také pozůstatky dvou cisteren, které měly za úkol zajišťovat provoz hradu před dokončením stavby hlavního vodního zdroje. Jakmile byl vodovod zaveden, studna se stala odpadní jámou, do které jednou vrchní kuchtík dokonce svrhl zahnívajícího jelena. V zemích Orientu by za to dostal hrdelní trest, i když se daná studna momentálně nepoužívala.
Později na hradě došlo k tomu, že hradní pán studnu opět potřeboval a nechal si ji velmi nákladně vyčistit. Podle záznamu z roku 1868 se k tomu nabídl zedník, který si sám upletl konopné lano a stanovil cenu. Ten se však do studny zřítil, protože údajně byl přiotráven plyny. Vdově soud přiklepl odškodné ve výši částky, která byla sjednána za smluvenou práci.
Falešné dno ve studně
Když skončila druhá světová válka, objevila se informace, že Němci do studny něco naházeli. Objekt zdědila československá armáda, která však vynesla na povrch jen směs v podstatě nevýznamných předmětů – moderní zbraně, ale i staré pušky, psací stroj a listiny, které neměly ani za války utajovaný význam. Vojáci nenašli žádné archivy SS jako v Jablonném, na Housce nebo na Veveří, jen informace o tom, kdo byl kdy povýšen a s čím kdo marodil, což nebylo zpravodajsky zajímavé. Otázkou ale zůstává, proč pravicoví extrémisté v hloubce téměř sta metrů zbudovali falešné dno?
Mohli se obávat sabotážního útoku ze starých důlních šachet, nebo tam dosud zůstává například zlato a oni se pro něj snad někdy zamýšleli vrátit? Tradovalo se, že "zátka" byla ze železobetonu, ale není to pravda.
Jak uvádí deník Stoplusjednička, jejich kolega se vydal studnu prozkoumat: "Náš kolega se v roce 2005 do studny spustil se světly, kamerou a mikrofonem. Byla to velká událost pro sdělovací prostředky, majitele hradu a pozvané hosty. Před akcí bylo dno suché, ale pak sem déšť naplavil vodu z nádvoří. Kolega měl za úkol zkontrolovat stěny, zjistit přítomnost plynů a materiál, z něhož bylo falešné dno zhotoveno. V hloubce asi 85 metrů narazil na sloupec vody, pod ním na zhruba třímetrový nános jílovitého kalu a plošinu zhotovenou z fošen, drnů a rohoží. Když ji prorazil, naměřil další desítky metrů hloubky. Stav stěn tubusu určil jako dobrý, žádné plyny nenaměřil. Současní majitelé se obávají možného podminovaní té plošiny. Studna by pak fungovala jako hlaveň, kterou by nálož mohla smést půlku hradu. Rozebrání této zátky proto odmítají."
Vězni v železných maskách
V místnosti, kde se odehrávala školení a bujaré večírky, byl před pár lety objeven vstup do jakési kobky. Vědci zde našli železnou masku, jak ji známe z Dumasova románu Muž se železnou maskou. Výsledky z metalurgické zkoušky určily její původ do první poloviny 17. století. Tyto masky měly vězňům zpřísnit trest nebo zamezit jejich identifikaci. Dřívější spekulace uváděly, že ji nosil jeden ze čtyř členů stavovského direktoria, kteří si tu odpykávali doživotní tresty za povstání po bitvě na Bílé hoře.
Kobka byla děsivou místností bez světla, přívodu vzduchu i sanitárního zařízení. Do ponurného prostoru se umisťovali nejtěžší zločinci, kteří tu nemohli přežít dlouho. Ani vítězný císař Ferdinand II by si nemohl dovolit věznit šlechtice tímto způsobem, i kdyby ho sebevíc zžírala nenávist k rebelům. Vůdcové stavovského povstání, kteří byli odsouzeni za vlastizradu, si své tresty odpykávali v místnostech nad povrchem, což dokazují i jejich nápisy a kresby na stěnách.
Zazděná podzemní chodba
Další nevyřešenou zajímavostí zůstává betonová zazdívka o síle sedmi metrů v jedné z podzemních chodeb. Nedokázal ji provrtat ani nejdelší hornický vrták. Můžeme se tak domnívat, co vše zde mohli Němci za války ukrýt. Jestli si dělali naděje na návrat, aby si něco vyzvedli, nepočítali jistě s pracným pronikáním skrz takovou překážku. Vchod do podezřelého prostoru musí vést odjinud, ale neví se odkud, protože zazdívek je na hradě víc, i když ne tak bytelných. Jenže ani ty nemohou být odkryty, protože majitelé hradu se i v tomto případě obávají podminování, které by smetlo celý objekt.
Tajné obřady a rituály
Jestliže se vydáte na prohlídku zámku, budete procházet takzvanou sloupovou síní. Dříve se v ní odehrávaly tajné rituály a spiritualistické seance pravicových extrémistů. I když tyto informace nejsou ověřeny, o podobných obřadech se dozvíte i na dalších hradech a zámcích, kde jednotky SS sídlily. Zaručené je, že někteří vysoce postavení pravicoví extrémisté se spiritualismem vážně zabývali, tak proč by tedy nemohli své zájmy podnikat i na zámku Zbiroh?
V současné době se na zámku konají nejrůznější společenské akce od komorních koncertů až po firemní večírky či svatby. Zámek je otevřen celoročně a kromě návštěv různých expozic se můžete občerstvit v zámecké restauraci. Během prohlídky se dozvíte nejen o tajemném a možná dosud neobjeveném pokladu pravicových extrémistů, ale i o spojitosti místa s rytíři templářského řádu nebo svobodnými zednáři.
Zdroje: stoplusjednicka.cz, dotyk.cz, plzen.rozhlas.cz
