Není to létající klíště, jak se lidově často říká. Kloš jelení je zvláštní parazit z čeledi klošovitých, který preferuje srst vysoké zvěře, ale pokud se ocitnete na špatném místě ve správný čas, klidně si vybere i člověka. Typicky se s ním setkáte na okraji lesů, v místech, kde přebývají jeleni, srnci nebo divočáci.
Zkušenější houbaři i lesníci už vědí, že období vrcholícího léta a podzimu je pro kloše nejaktivnější. Mimořádně dobře se množí ve vlhku, stačí pár dní deště a jejich výskyt rapidně stoupá. Kloš není ultimátní predátor, ale dokáže být až nepříjemně vytrvalý. Jeho tělo je ploché a odolné, všechny nohy mají ostré drápky, díky nimž se pevně přichytí ke kůži či oděvu a jen tak se jich nezbavíte.
Nenápadný parazit útočí na návštěvníky lesa
K setřesení nestačí obyčejné mávnutí rukou nebo plácnutí, a pokud se dostane do vlasů, chycení je ještě složitější. Když bodne, může to být poměrně bolestivé a sání trvá až dvacet minut. A právě v tuto chvíli může kromě puchýře a otoku dojít i k přenosu bakterií. Jedním z rizik je bakterie rodu bartonella, která může způsobit onemocnění zvané bartonelóza.
Ta se projevuje svědivou vyrážkou či otokem, ve výjimečných případech i dočasnými příznaky podobnými viróze – bolesti kloubů, malátnost, případně zvýšená teplota. U lidí se silnou imunitou jde spíše o nepříjemné, ale přechodné komplikace. Pozor by si měli dát ti, kdo špatně snášejí hmyzí štípnutí nebo mají oslabené zdraví. Vzácněji mohou být potenciálně ohrožená i hospodářská zvířata a psi.
Obrana proti kloši není jednoduchá. Klasické repelenty často nezabírají, přesto stojí za to chránit hlavně volné části těla, a to zejména krk, hlavu a ruce, případně použít domácí přírodní roztoky s vůní hřebíčku nebo některých bylin, které může hmyz odradit. Osvědčeným tipem je smíchat hřebíček s alkoholem, louhovat a následně nastříkat na pokožku.
Důležitá je ochrana těla i pokožky
Pokud už na vás kloš sedne, nejlepší je jej promnout mezi prsty a místo bodnutí nechat co nejdříve dýchat. Zmírní to otok a zabrání rozvoji dalších komplikací. V případě svědění nebo zarudnutí přímo v lese pomůže rozdrcený jitrocel, řebříček nebo jetel luční.
Stačí rozmačkat rostliny, aby pustily šťávu, a natřít postižené místo. I přesto, že kloš nebývá pro člověka vyloženě nebezpečný, dovedou jeho útoky zkazit radost z procházky. Na vystoupení z lesa si proto dobře zkontrolujte oblečení i vlasy a případného útočníka rychle odstraňte.
Pro bezpečí domácích mazlíčků existují speciální přípravky proti parazitům. Výskyt kloše jeleního nelze v českých lesích úplně eliminovat, přesto platí, že informovaný návštěvník může výrazně snížit rizika. Vyrazíte-li do lesa, porozhlédněte se i za svá záda – leckdy stačí málo a výlet si užijete bez nežádoucích „spolucestujících“.
