"Tenkrát jsme prošmejdili kasárna po sovětských vojácích," vypráví Jakub. "Nebylo to bezpečné, zdi byly už hodně potlučené a střecha nestabilní. Nemohli jste si být jisti, že vám tam něco nespadne na hlavu nebo že se pod vámi neproboří podlaha. Opravdu něco takového nikomu nedoporučuju."
Jakub nicméně v kasárnách objevil zapomenutou koženou brašnu se zajímavým obsahem. "Byl to starý přístroj pro noční vidění, takzvaný noktovizor. Sovětský svaz byl jednou z mála zemí, které tyhle přístroje vyvíjely. Ten můj z kasáren byl starší typ, robustní a těžký, ne moc praktický. Navíc se s ním viditelně nezacházelo zrovna jemně, takže už ani nefungoval," popsal svůj nález Jakub.
Sběratelský kousek
Noktovizor po neznámém sovětském vojákovi skončil za vitrínou v Jakubově obýváku, kde ho občas obdivovali náhodní hosté, ale jinak mu léta nikdo nevěnoval pozornost. Jak Jakub o sobě říká, není žádný vojenský sběratel. A když se loni s rodinou stěhovali do většího bytu, manželka se ho taktně zeptala, zda by ten šílený starý krám nechtěl třeba prodat.
Ukázalo se, že to nebyl špatný nápad. Zatímco na českém Aukru se podobný přístroj nabízí za pár tisíc, na zahraničních aukčních serverech jsou za něj kupci ochotni zaplatit i několik desítek tisíc korun. Zájem o starou sovětskou výbavu je hlavně mezi sběrateli z Británie a Spojených států. "Dokonce i nefunkční noktovizory se v cizině nabízejí za třicet tisíc," tvrdí Jakub a doufá, že se mu podaří za podobnou částku prodat i ten svůj.
Co je noktovizor
První technologii pro noční vidění vyvinul pro britskou protiletadlovou obranu maďarský fyzik Kálmán Tihanyi v roce 1929. Od té doby tato technologie prošla velkým vývojem a žádná speciální vojenská jednotka se dnes už bez ní neobejde. Lidé ale často zaměňují noktovizor s termokamerou. Každý přístroj přitom funguje na jiné bázi.
Termokamera, často označovaná také jako termovize, nespoléhá na světlo, ale na teplo. Každý objekt kolem nás vyzařuje určité množství tepelné energie, kterou termokamera dokáže zachytit a přeměnit na barevný obraz – typicky od studené modré po žhavou červenou. Díky tomu vidíte například teplé tělo člověka i v naprosté tmě, mlze nebo kouři. Tato technologie má však i své limity – neprokoukne sklo, plast ani jiné materiály, které mají podobnou teplotu jako okolí. Neuvidíte s ní tedy člověka, který na vás číhá za oknem a nenajdete ani vychladlá těla padlých.
Noktovizor oproti tomu nesleduje primárně teplo, ale zesiluje zbytkové světlo – třeba svit hvězd, měsíce nebo lampy v dálce. I takové nepatrné světlo dokáže elektronicky znásobit, aby vytvořilo obraz, který lidské oko vnímá jako téměř denní. Moderní noktovizory si navíc pomáhají neviditelným infračerveným světlem, které je možné zachytit přístrojem, ale člověk ho neuvidí. Výsledek je, že jste ve tmě schopni vidět i detaily a tvary – třeba obličej nebo nápis na bundě – což termokamera neumí.
Staré sovětské přístroje jako ten Jakubův ještě tak dokonalé samozřejmě nebyly, a tak slouží spíš sběratelům než vojákům. Každopádně jsou ale zajímavou ukázkou vývoje vojenské techniky, kterou ocení každý milovník historie.
Zdroje: armyweb.cz, myslivost.cz, Autorský text
