Tempe, Arizona: radnice naruby
V šedesátých letech začalo americké město Tempe růst a nutně potřebovalo novou radnici. Architekti Michael a Kemper Goodwin přišli s návrhem, který zaujal i šokoval. V roce 1966 nakreslili budovu ve tvaru obrácené pyramidy. Nešlo o designovou extravaganci, ale o funkční řešení. Díky svému tvaru na sebe budova vrhá stín, což se v arizonském vedru velmi hodilo.
Stavba začala v roce 1969 a slavnostně byla otevřena o dva roky později. Hliníkové panely, skleněné stěny a ocelová konstrukce tehdy představovaly technologickou odvahu. Radnice se rychle stala ikonou města. Dnes je chráněnou památkou a odborníci ji řadí mezi nejzajímavější veřejné budovy své éry.
Bratislava: když rozhlas stojí vzhůru nohama
V podstatě ve stejné době, na druhé straně planety, vznikal velmi podobný nápad. V roce 1967 začali architekti Štefan Svetko, Štefan Ďurkovič a Barnabáš Kissling pracovat na nové budově Slovenského rozhlasu. I jejich návrh měl tvar obrácené pyramidy. Jenže zatímco v Arizoně šlo primárně o praktické řešení, v Bratislavě šlo o symboliku. Obrácená pyramida měla představovat otevřenost, modernost a sílu tehdejší společnosti.
Výstavba trvala neuvěřitelných čtrnáct let a provázely ji technické potíže i nedostatek materiálu. Když byla v roce 1983 konečně dokončena, mnozí ji považovali za vrchol socialistického modernismu, jiní za betonové monstrum, které kazí panorama města.
V srdci stavby mimo jiné najdete velký koncertní sál se skvělou akustikou, kterému dominují největší varhany na Slovensku. Právě tady sídlí Symfonický orchestr Slovenského rozhlasu a vznikají desítky nahrávek pro veřejnoprávní rozhlas i film.
Dvě pyramidy, dva světy
Přestože architekti v Tempe a Bratislavě o sobě vůbec nevěděli, obě stavby spojuje nečekaná podobnost. Otevřely se ve stejném období a obě používají princip obrácené pyramidy jako architektonický manifest. V Tempe je radnice důkazem chytrého přístupu k ekologii dávno předtím, než se to stalo módou.
Naopak v Bratislavě se rozhlas stal spíš symbolem režimu. Betonový kolos s výškou přes osmdesát metrů a ocelovým rámem uvnitř dodnes fascinuje zahraniční odborníky a názorově rozděluje společnost.
Architektura, která rozděluje
Budova Slovenského rozhlasu bývá často zmiňována v zahraničních médiích. Britský Guardian ji označil za jeden z nejodvážnějších příkladů brutalismu ve střední Evropě. Často se objevuje i v žebříčcích “nejošklivějších staveb světa“. Obdiv i odpor k ní jdou ruku v ruce.
Tempe Municipal Building byla naproti tomu přijata velmi kladně a místní jí považují za symbol města a dokonce ji používají na oficiálním logu. A právě tyto emoce potvrzují fakt, že významná architektura nikdy nenechá nikoho chladným.
Beton, který měl měnit svět
Dvě stavby, dva různé světy, dva názory. Každá slouží jinému účelu, ale obě dodnes vyvolávají stejné otázky. Co je vlastně krása a kde začíná a končí odvaha? I po padesáti letech nás nutí přemýšlet a vyvolávají diskuzi. Jedni v nich vidí betonový otisk minulosti, druzí fascinující kus architektonické nadčasovosti. Faktem je, že oba tábory mají pravdu.
Zdroje: en.wikipedia.org, earch.cz, kultura.sme.sk, archiweb.cz
