Život cestovatele

2. 9. 2025

Marie Veselá

Mimo Evropu

Obří pavouci terorizují obyvatele Jižní Ameriky. Na oběť vystřelují žhavé chlupy a není před nimi úniku

Pralesy Jižní Ameriky obývá největší pavouk na světě. Je velký asi jako novorozené štěně, ale podstatně méně přítulný. Loví pomocí tesáků, kterými své oběti propíchne lebku. Poté do kořisti vstříkne jed rozpouštějící tkáň a následně ji vycucne.

Shutterstock

Ve světě, kde i malí pavoučci vyvolávají u mnoha lidí paniku, představuje tento obr skutečné monstrum jako vystřižené z hororu. Má mohutné chlupaté tělo, v rozpětí nohou může měřit až 30 centimetrů a váží 170 gramů, tedy podobně jako střední jablko a jeho zabijácké tesáky mají 2,5 centimetru. Setkání s ním není pro člověka smrtelné, příjemné ale rozhodně také není.

Ptakožrout, který nejí ptáky

Sklípkan největší (Theraphosa blondi) se vyskytuje v lesích Surinamu, Guyany, severní Brazílie a jižní Venezuely. Samice se dožívají v průměru 15 až 20 let. Samci žijí jen okolo tří až šesti let. Není to dáno ale tím, že by je samice během páření sežraly. Na rozdíl od mnoha jiných pavouků se toto u těchto obrů děje zřídka.

Je chlupatý a je obrovský. Sklípkan největší je noční můrou všech, kteří se bojí pavouků. Zdroj: Shutterstock

V anglosaském světě, ale třeba i na Slovensku nebo v Polsku, jsou nazýváni jako ptákožrouti goliáši, respektive jako vtáčkar a ptasznik, ptáci jsou však jejich potravou velmi zřídka. Loví totiž na zemi a nejsou ani příliš rychlí na to, aby mohli tak hbitou potravu ulovit. Naopak ptačí vejce jsou jejich častou a oblíbenou pochoutkou. Hlavně se ale živí bezobratlými živočichy, například žížalami. Ovšem troufne si i na malé obratlovce jako jsou hlodavci, obojživelníci, ještěrky, ale i hadi. Kořist neloví pomocí pavučiny, ale svými ostrými jedovatými špičáky. Do těla oběti poté vpraví trávící tekutiny, které změní pevné tkáně v tekutinu, kterou potom pavouk vycucne. Na konci hostiny tak zbyde jen prázdná schránka.

Jedovaté tesáky a žahavé chloupky

Tito pavouci dokáží prokousnout i lidskou kůži, jed však není dostatečně silný, aby ublížil člověku. Kousnutí není sice smrtelné, ale rozhodně je nepříjemné. Dá se přirovnat k vosímu bodnutí. Americký zoolog Piotr Naskrecki popsal kousnutí sklípkanem "jako byste si vrazili hřebík do ruky." Sklípkan disponuje ale mnohem důmyslnějším arzenálem útočných a obranných mechanizmů. Třením zadních nohou o břicho vystřeluje žhavé chloupky, které silně dráždí kůži a sliznice. Ty se díky malým háčkům zaryjí do kůže a je v podstatě nemožné se jich zbavit.

Na kůži způsobují vyrážku, pokud se dostanou do očí, způsobují silné svědění a slzení, které může trvat i několik dní. Jejich vdechnutí má za následek několikadenní záchvaty kašle, škrábání v krku, těm citlivějším může dokonce natéct i hrdlo. Pro menší zvířata, jako jsou myši, mohou být i tyto chloupky smrtelné.

Vyhlášená pochoutka

Pokud se vydáte na výpravu do severovýchodních pralesů Jižní Ameriky a uslyšíte za sebou zlověstné cvakání osmi nohou, popřípadě velmi hlasitý syčivý zvuk připomínající trhání suchého zipu, můžete si být jisti, že máte v zádech právě sklípkana největšího. Nemusíte se ale bát, člověk je pro tohoto pavouka větším nebezpečím než pavouk pro člověka.

Pro místní obyvatele je vyhledávanou pochoutkou. Nejprve pavouka opálí, aby jej zbavili žahavých chloupků a následně zabalí do banánových listů a upečou. Maso sklípkana prý chutná jako uzené krevety a je velmi šťavnaté. Lepkavý obsah břicha je naopak hořký. Nebezpečné tesáky se nakonec použijí jako párátka pro odstranění zbytku pokrmu ze zubů.

Zdroje: audubon.org, livescience.com, nationalgeographic.com, cs.wikipedia.org

Kam dál

Předchozí

Následující