Jdete lesem, pod nohama vám šustí spadané listí a ranní mlha se líně povaluje mezi stromy. Najednou si připadáme, že jsme na světě úplně sami. Když v tom zaslechneme zvuk, který se nedá s ničím splést. Je to mohutné zatroubení, které jako by otřáslo celým lesem. Jelení říje je v plném proudu. Srdce vám poskočí radostí z tak blízkého setkání s divočinou. Jenže co když se ten majestátní tvor objeví přímo před vámi na pěšině? Co když jeho troubení není určeno jen laňkám v okolí, ale i vám, vetřelci v jeho teritoriu?
Král lesa v hormonální bouři
Abychom pochopili, proč je setkání s jelenem v říji tak rizikové, musíme se na chvíli vžít do jeho kůže. Tedy, spíše do jeho hlavy. Jelení samec, který běžně patří mezi plaché obyvatele lesa, se na několik týdnů v roce mění k nepoznání. Jeho tělo je doslova zaplaveno testosteronem, což z něj dělá extrémně teritoriálního a popudlivého tvora. Jeho jediným cílem je najít partnerky a odehnat všechny možné konkurenty. A za konkurenta v tu chvíli považuje prakticky cokoliv, co se hýbe a naruší jeho klid.
V tomto stavu má zvíře vážící klidně i přes dvě stě kilogramů úplně jiné vnímání. Člověka najednou nevidí jako hrozbu, před kterou by měl utéct, ale spíše jako vetřelce a soka, kterého je potřeba zastrašit nebo rovnou zneškodnit. A tak před vámi stojí svalnatý kolos, vyzbrojený ostrými parohy, který téměř nespí, skoro nejí a jeho chování je naprosto nepředvídatelné a zatemněno hormony.
Zachovejte klid a odstup
Takže, co dělat, když se vám takový rozvášněný paroháč postaví do cesty? První a nejdůležitější pravidlo zní: žádnou paniku a hlavně žádné prudké pohyby. Váš instinkt vám možná velí otočit se a utíkat, co vám nohy stačí. To je ale to nejhorší, co můžete udělat. Během byste v jelenovi jen probudili lovecký instinkt a v rychlosti se mu rozhodně nevyrovnáte. Místo toho okamžitě zamrzněte na místě. Zůstaňte stát a snažte se působit co nejméně výhružně. Vyhněte se přímému očnímu kontaktu. Zírání do očí je v říši zvířat přímou výzvou k souboji. Sklopte pohled nebo se dívejte mírně stranou. Mluvte na něj klidným, tichým, ale pevným hlasem. Tím mu dáváte najevo, že jste člověk, a ne třeba nějaké podivné zvíře.
Jakmile se situace trochu uklidní, začněte velmi pomalu couvat a neotáčejte se k němu zády. Neustále ho sledujte periferním viděním. Vaším cílem je zvětšit mezi vámi vzdálenost a ukázat mu, že respektujete jeho prostor a nemáte v úmyslu ho ohrožovat. Pokuste se dostat za nějakou přirozenou bariéru, třeba za silný strom nebo velký kámen. Nikdy se ho však nesnažte zahnat křikem nebo máváním rukama. Tím byste ho mohli vyprovokovat.
Opravdu jeleny láká ženská menstruace?
A teď k jedné citlivé, ale často diskutované otázce, která se traduje po generace a nahání strach především ženám. Říká se, že by ženy během menstruace, ovulace nebo v těhotenství neměly v období říje vůbec chodit do lesa, protože pach krve a hormonální změny jeleny neodolatelně přitahují a provokují. Podle biologických principů jde však podle všeho o pouhý mýtus, který nemá žádné reálné opodstatnění. Jakkoliv mají jeleni vynikající čich, jsou naprogramovaní na pachové signály a feromony svého vlastního druhu. Hledají pach říjné laně, nikoliv člověka. Lidský pach, ať už s příměsí krve, potu nebo parfému, pro ně vždy bude pachem člověka, tedy potenciálního nebezpečí, kterému je lepší se vyhnout.
Respekt je základem přežití
Podzimní les je domovem divokých zvířat a my jsme v něm pouhými hosty. Období jelení říje je jedním z nejintenzivnějších a nejzajímavějších přírodních divadel, jaké můžeme zažít. Je ale potřeba k němu přistupovat s obrovským respektem a pokorou. Pokud se budete držet osvědčených rad, minimalizujete riziko a ze setkání s králem lesů si odnesete jen hluboký a nezapomenutelný zážitek. Nezapomeňte, že v jeho světě platí jeho pravidla. A tím hlavním je: nerušit, neprovokovat a udržovat si bezpečný odstup. Pak si krásu troubících jelenů můžete užít naplno a bez zbytečného strachu.
Zdroje: stoplusjednicka.cz, marianne.cz, kouzlolesa.cz, kdelovit.cz
