Kdybyste omylem zabloudili do míst, kde se nachází Chachapoyské sochy, známé také jako sarkofágy z Karajía, pravděpodobně byste se pořádně lekli. Tyto vysoké, tajemné a hrůzu nahánějící sochy jsou spojovány s kulturou Chachapoyas, která žila v oblasti severního Peru v letech mezi 900 a 1470 našeho letopočtu. Nejednalo se o zvláštní architekturu daného místa, ale o hrobky, v nichž byli bezpečně uloženi významní lidé dané oblasti.
Neobvykle vysoké sochy ukrývaly mumie, které neměl nikdo najít
Sochy ve tvaru lidských postav se nacházejí ve velmi vysoké nadmořské výšce, dosahující 2000-3000 metrů. Jedná se o sarkofágy vyrobené z hlíny, slámy a proutí, malované bílou barvou se žlutými a červenými detaily. Je až obdivuhodné, že sochy z takového materiálu vydržely tak dlouhou dobu. Významně tomu pomohl i fakt, že se nachází velmi vysoko na těžko dostupných místech (na skalních stěnách), kam by se žádným zlodějům nejspíš moc nechtělo. Původně bylo soch osm, ale jedna byla zničena při zemětřesení v roce 1928.
Vědci při zkoumání soch s výraznými čelistmi zjistili, že se nejednalo o ledajaké staré sochy, ale 2,5 metru vysoké sarkofágy, uvnitř kterých se nacházely mumie. Ty byly nasměrovány na východ směrem k východu slunce, což mělo symbolický význam, nacházely se v pozici plodu, byly zabaleny v bavlněné látce a obklopeny různými dary. Je tedy zřejmé, že se jednalo o významné osoby, pravděpodobně vůdce. To, že byly sarkofágy umístěny na vysoké a těžce dostupné místo, mělo také svůj význam. Lidé tehdy usilovali o to, aby byl pohřbeným lidem zajištěn ničím nerušený odpočinek až na věky věků. Právě to ale často narušují samotní vědci, kteří díky těmto nálezům mohou zjistit plno zajímavých informací o historii, které jsou velmi důležité.
Chachapoyové žili mezi 8. a 15. století v regionu Amazonky na severu peruánských And. Jsou známí především pro své působivé stavby z kamene a pro svůj život, který vedli v úzkém vztahu s přírodou. Podle španělského kronikáře Pedra Cieza de Leóna byli Chachapoyové krásnou a ušlechtilou populaci. Říká se jim také “bojovníci z mlhy”, protože žili osamocení ve značných výškách, ale přesto byli, když to bylo nutné, schopni bojovat s nepřítelem až do posledních sil. Nakonec byla oblast dobyta Inky, kteří si je následně přidali do svého impéria.
Lidé věřili, že mrtví sledují živé
Sarkofágy byly údajně umístěny vysoko i proto, že lidé věřili, že mrtví sledují živé - a proto bylo nutné, aby byly vysoko, odkud shlíželi dolů na svou vesnici. Tyto sochy pochází údajně z 15. století a dlouho zůstaly skryty před světem. V roce 1791 se začalo mluvit o pohřebních rituálech, které se prováděly, avšak až v roce 1985 se peruánský archeolog Federico Kauffmann Doig vydal na expedici, která měla za cíl najít tyto hrobky. A ty nakonec také našel.
Na sochy do obce Cruz Pata se mohou zájemci přijet podívat i nyní. I když se uvnitř už nenachází hrobky, pohled na sochy je stále velmi působivý. Cesta nahoru ale není vůbec snadná. Za prohlídku sarkofágů Karajía se platí vstupné ve výši 5 solů (asi 35 korun).
Zdroje: Wikipedia, Phima, Atlas Obscura
