Z gotické tvrze loveckým sídlem
Roštejn postavili ve 14. století páni z Hradce jako pozdně gotický hrad. O 200 let později tvrz získala renesanční vzhled, když byla přestavěna na lovecké sídlo obklopené oborou. Hrad, původně nazývaný Rosenstein – "růžový kámen" – dostal jméno podle pětilisté růže v erbu svých zakladatelů. V průběhu staletí se tu vystřídali Slavatové, Lichtenštejnové i Podstatští, a přestože ho v roce 1915 zničil požár, dnes znovu září po pečlivé obnově.
Uvnitř hradu můžete navštívit tematické expozice o lovectví, přírodě a historii. A jakmile vystoupáte na 48 metrů vysokou sedmibokou věž, naskytne se vám dechberoucí pohled na okolní lesy, které na podzim působí dojmem, jako by na ně malíř rozlil temperky.
Když čert staví hrad
Ale Roštejn není jen kamenný pomník dějin. Je to i místo, kde se udržely strašidelné pověsti a legendy. Jedna z nich vypráví poněkud jinou verzi založení hradu, než jak ji vykládají historikové. Pán z Telče si prý na stavbu najal samotného čerta a slíbil mu svou duši, když bude hrad dokončen přes noc. Rarach hbitě nosil kameny z dalekého kopce Oslednice, ale než stihl položit poslední, ozvalo se kohoutí zakokrhání ohlašující ráno. Zklamaný čert mrštil balvanem do rybníka, kde prý leží dodnes – a na nedaleké skále zůstal otisk jeho kopyta, známý jako Čertova šlápota.
Jiná verze praví, že telčský pán na kohouta nečekal a zakokrhal pro jistotu sám. Poradila mu to jeho chytrá manželka, aby ho uchránila před peklem. Šlechticovo zakokrhání znělo tak přesvědčivě, že oklamalo i čerta, který následně zmizel bez dohodnutého "honoráře".
Podle další pověsti je hluboko v podzemí hradu schován zlatý poklad. Údajně ho tu uložil rytíř, který byl tak krutý a lakomý, že jeho duše nikdy nenašla klid a dodnes bloudí mezi hradními zdmi. Poklad je prý nemožné najít právě z důvodu, že ho rytíř dodnes střeží.
Procházka Roštejnskou oborou
Když z hradu sestoupíte dolů do lesa, přivítá vás naučná stezka Roštejnská obora – dvoukilometrový okruh přírodní rezervací, která kdysi sloužila jako lovecká obora Zachariáše z Hradce. Stezka má 11 zastavení a vede mezi vysokými smrky, tichými pasekami a žulovými sloupy původního oborního plotu. Na informačních tabulích si přečtete zajímavosti o historii myslivosti a sokolnictví i o zvířatech, která tu dnes žijí – muflonech, daňcích a divokých prasatech.
Je to ideální podzimní procházka s vůní lesa, měkkým mechem pod nohama a šustěním listí, které padá z korun stromů. Cestou potkáte Žlutou bránu, jež byla nedávno prohlášena za kulturní památku. Když se u ní zastavíte a podíváte se zpět k hradu, uvidíte Roštejn, jak se zvedá z lesa jako pohádková kulisa.
Houbařský ráj Vysočiny
A protože je říjen, bylo by škoda sem nepřijet i s košíkem. Lesy kolem Roštejna teď doslova přetékají houbami – daří se tu hřibům smrkovým a dubovým, kozákům, křemenáčům, ale i liškám a václavkám. Na vlhčích místech se objevují klouzci a bedly, které na Vysočině tradičně rostou ve velkém.
Zkušenější houbaři dobře vědí, že kolem Javořických vrchů bývá právě říjen nejbohatším měsícem sezóny. Lesy tu nejsou přehnaně prochozené, a tak často najdete místa, kde naplníte košík, aniž byste potkali jediného člověka. Hrad Roštejn tedy navštivte co nejdříve, než okolní lesy zahalí listopadové mlhy a mrazíky.
Zdroje: kudyznudy.cz, hrady.cz, vysocina.eu
