V uzavřené zóně v Černobylu byly objeveny dvě psí populace s nápadně odlišnými genetickými rozdíly. Vědci stále zkoumají, zda by tyto genetické změny pomohly objasnit, jak mohli psi v tak vysoce radioaktivním místě přežít.
Katastrofa v Černobylu
K havárii Černobylské jaderné elektrárny na severu Ukrajiny, která byla v tehdejší době součástí Sovětského svazu, došlo 28. dubna 1986. Při výbuchu jednoho z reaktorů tehdy došlo k uvolnění radioaktivního mraku do ovzduší, který způsobil těžkou kontaminaci okolí. Následně radioaktivní spad zasáhl také poměrně velkou část Evropy od západní části Sovětského svazu, přes východní Evropu až do Skandinávie.
Celá oblast Černobylu byla po havárii evakuována a uzavřena na několik let kvůli rozsáhlé kontaminaci. Ihned po havárii zemřelo podle odhadů 31 lidí na akutní radiační syndrom. V důsledku celé katastrofy se poté objevila zvýšená úmrtnost na rakovinu.
Co se dělo v uzavřené zóně?
Na samém počátku byla úroveň radiace v celé oblasti extrémně vysoká. Uhynuly zde rostliny a byly zničeny i lesy. Postižena byla také zvířata v okolí. Zejména ptáci, drobní savci a vodní život v blízkých řekách. U divoké zvěře došlo ke genetickým mutacím, způsobující reprodukční problémy, které měly za následek pokles populace.
Během několika let se však příroda začala zotavovat, a to až překvapivým způsobem. Usadili se zde například vlci, medvědi, kůň Převalského, a také psi. Radiace v Černobylu však trvá i po mnoha letech sanačních prací. Celá oblast je stále kontaminována toxickými kovy, chemikáliemi či organickými sloučeninami.
Psi Černobylu
Černobylští psi jsou vlastně potomci domácích mazlíčků, kteří zde zůstali po evakuaci lidí po výbuchu elektrárny. Tito psi se v uzavřené zóně během let postupně přizpůsobili radioaktivnímu prostředí. Kromě přetrvávající radiace museli přežít ve velmi drsných podmínkách s omezenými možnostmi potravy a mnohdy v extrémní zimě.
Později, když se do oblasti navrátili vědci a dělníci, toulaví psi se začali s lidmi opět sdružovat. V průběhu let se usiluje o jejich lékařskou péči a některé organizace se také snaží, aby jim byl umožněn život mimo uzavřenou zónu.
Vědecký výzkum
Vědci analyzovali, a následně porovnávali DNA 302 divokých psů, kteří se usadili v nedaleké blízkosti elektrárny, se psy žijícími několik kilometrů daleko. Nebylo sice přímo prokázáno, že by příčinou změn bylo působení radioaktivního záření, ale genetické změny, které se objevily u černobylských psů, byly zřetelné. Vědecká studie poukazuje na to, že tito psi nejspíše prošli mutací nebo zrychlenou evolucí kvůli radiaci. Jedná se zatím však pouze jen o hypotézu.
Později se objevila další vědecká studie o tom, že u psů, vystavených radiaci, nebyly nalezeny žádné abnormality, které by způsobily jakoukoliv mutaci. Vědci tak neustále studují, jak zvýšená radiace ovlivnila zdraví a vývoj černobylských psů. A i když studie doposud neprokázaly, že příčinou genetických změn u psů bylo záření, sesbíraná data poskytují velmi důležitý krok k tomu, abychom dokázali pochopit, jakým způsobem mohli psi přežít v toxickém prostředí, a co by to mohlo znamenat pro jednotlivé populace, ať už se jedná o zvířata nebo o člověka.
Zdroje: popularmechanics.com, earth.com
