Láska psa je něco, co se těžko popisuje slovy. Je bezpodmínečná, čistá a absolutní. Pes neřeší, jestli máte špatný den, jestli jste přišli o práci nebo jestli se vám zrovna nedaří. Je tady pro vás, vždycky. Tenhle neuvěřitelně silný vztah, který si se psem budujeme, je jedním z nejkrásnějších darů, jaké nám příroda dala. Ale co se stane, když se tenhle vztah zpřetrhá? Pro člověka je to bolestivé, Rto bezpochyby. Jenže pro psa, jehož svět se točí výhradně kolem jeho člověka, to může být konec všeho. Existují plemena, která jsou na svého pána fixovaná tak extrémně, že změnu nemusí zvládnout.
Věrnost stará staletí
Chodský pes je menší a chlupatá verze německého ovčáka. Ale spíše jen co se vzhledu týká. V povaze je mezi nimi obrovský rozdíl. Chodský pes, nebo také "choďák", je jedním z našich nejstarších a nejcennějších národních plemen. Jeho kořeny sahají až do 13. století, kdy tito houževnatí a inteligentní psi pomáhali Chodům střežit zemské hranice na Šumavě. A právě v téhle dávné historii je zakódovaná jeho neuvěřitelná oddanost. Nebyl to pes do kotce, byl to parťák pro život i pro smrt, který se svým pánem trávil každý den, každou hodinu. A tak to má naprogramované dodnes.
Choďák je pes jednoho pána, jedné rodiny. Miluje své lidi nade vše a pro jejich pozornost a lásku by dýchal. Je to nesmírně inteligentní a aktivní plemeno. Rozhodně to není povaleč na gauči. Potřebuje zaměstnat hlavu i tělo, proto ho neváhejte přihlásit na agility, canicross, dogdancing nebo na výcvik na záchranáře. Ale nejvíc ze všeho potřebuje být s vámi. Spolupráce s člověkem je pro něj smyslem života. Na rozdíl od německého ovčáka nesnáší dril a hrubé zacházení. Je to citlivá duše, která je zároveň jeho největší slabinou, obzvláště pokud jde o změnu majitele. Opuštěný chodský pes trpí tak, jak si málokdo dokáže představit.
Z laboratoře pro lásku
Příběh českého strakatého psa je úplně jiný, ale vlastně v podstatě stejný. Zatímco choďák má za sebou staletí historie po boku člověka, strakáč, původně známý jako Horákův laboratorní pes, vznikl v 50. letech minulého století pro účely, které s láskou neměly nic společného. Pan František Horák ho vyšlechtil ve Fyziologickém ústavu Akademie věd pro laboratorní pokusy. Cílem bylo vytvořit psa s jednotným vzhledem, mírnou, trpělivou a neagresivní povahou, který se bude dobře snášet ve smečce a bude snadno ovladatelný. Psi byli využíváni k výzkumu epilepsie, k chirurgickým experimentům, dokonce na nich byla provedena jedna z prvních transplantací ledviny u nás.
Zní to strašně, ale paradoxně právě tenhle pohnutý osud formoval jeho dnešní povahu. Strakáč musel být přizpůsobivý a přátelský, aby s ním mohli manipulovat různí lidé v laboratoři. Ale zároveň v něm byla hluboce zakořeněná touha po smečce, po bezpečí a po stabilním prostředí, kterého se mu v laboratoři nedostávalo. Když byl program v 80. letech ukončen a psi se dostali mezi běžné chovatele, ukázalo se, jaký poklad v sobě skrývají. Jsou to neuvěřitelně milující, veselí a společenští psi. Milují lidi, děti, jiné psy i další zvířata. Jejich touha po smečce a stabilním domově je ale výrazná. Celý jejich genetický kód, formovaný v nejistotě laboratoře, volá po jediném: najít svou rodinu a už ji nikdy neztratit. Pro strakáče je samota utrpením. Špatně snáší, když je dlouho sám doma, a opuštění od rodiny, kterou si konečně našel, je pro něj absolutní katastrofou. Podobně jako choďák se upíná na své lidi celou svou bytostí. Jeho svět se smrskne na jeho rodinu a bez ní se hroutí.
Domácí štěstí
Abyste měli doma spokojeného strakáče, musíte mu dát pocit bezpečí a sounáležitosti. Je to aktivní pes, který potřebuje pohyb a zábavu, dogtrekking nebo agility jsou pro něj jako stvořené. Ale především potřebuje kontakt s vámi. Není to pes, kterého můžete nechat dvanáct hodin samotného, zatímco jste v práci. Ocení dalšího psího parťáka, který mu zkrátí chvíle čekání. Ale nic nenahradí čas strávený s jeho lidskou smečkou. Pořízením strakáče na sebe berete zodpovědnost za křehkou duši, která byla stvořena pro experimenty, ale narodila se pro lásku. A zradit takovou důvěru je něco, co by žádný člověk neměl udělat.
Zdroje: spokojenypes.cz, chlupaci.cz, idnes.cz, rozhlas.cz
