Praha v dopravním sevření: Hlavák nezvládl nápor turistů, lidé se nemohli dostat domů

Všechno to začalo už brzy ráno. Hlavní nádraží v Praze se zaplnilo tak, že bylo téměř nemožné se v hale pohnout. Fronty u pokladen, u výtahů, u schodů, u záchodů. Nervózní výrazy, přetékající nástupiště, zoufalé hledání volného místa. Už tradičně je poslední červnový pátek jedním z nejhorších dnů v roce, co se dopravy týče.

Letos to vyšlo na 27. června a bylo to znát. Nešlo jen o počet cestujících, ale i o situaci na kolejích. Některé spoje měly zpoždění, jiné byly přesměrovány nebo úplně zrušeny. A zatímco se z rozhlasu ozývalo omlouváme se za komplikace, cestující se mačkali o každé volné místo.

Na hlavním nádraží došlo ke zmatku

Ačkoliv se každoročně ví, že tento den je náročný, realita často překvapí i samotné pracovníky drah. Posílení spojů? Minimální. Posílení personálu? Omezené. Směrování cestujících? Spíše chaos než systém. „Měla jsem jít původně až odpoledne, ale radši jsem šla už ráno. Stejně jsem tu stála skoro 40 minut ve frontě na informace,“ říká paní Lucie, která se snažila dostat s dcerou do Plzně.

„Všude děti, kočárky, kufry, koloběžky. A žádná informace, co se vlastně děje,“ dodala zmatená maminka, která nečekala, že by hned od brzkého rána cestovalo tolik lidí. Ale nebyla sama, kdo se zmýlil. Navíc letos do toho všeho vstoupily i výluky kvůli rekonstrukcím tratí, takže některé dálkové spoje byly přesměrovány mimo hlavní tahy, jiné nahrazeny autobusy.

Pro ty, kdo neměli lístek v předstihu, to znamenalo jediné, smůlu. Bez místenky byly totiž dálkové vlaky bez kompromisu obsazené a pokud se někdo vtěsnal, musel stát i 4 hodiny cesty. Nejvíce vytížené byly spoje na Moravu a směr Brno. Ať už se člověk snažil dostat na chalupu, k babičce nebo jen na prodloužený víkend, bylo mu jasné, že se cesta protáhne.

Nejde o výjimečný případ, ale pravidelný kolaps

Stejný scénář se opakuje každý rok. A přesto stále působí dojmem, jako by nás překvapil. Vlaky praskají ve švech, nádraží nestíhají, lidé jsou podráždění a místo radosti z prázdnin přichází stres, nervy a občas i slzy. „Mám s sebou dvě malé děti a už brečí. V tom hluku a mačkanici je to šílený,“ svěřuje se mladá maminka, která se snaží dostat z Prahy do Olomouce.

Otázkou zůstává, proč na takový každoroční nápor nejsou systémy lépe připravené. Zvlášť v době, kdy dráhy lákají na ekologičnost a pohodlí cestování. Na závěr? Pokud někam jedete tento víkend, připravte se. Buď na zpoždění, nebo na to, že budete stát celou cestu. A pokud to půjde, zkuste vyrazit mimo špičku. Protože jinak vás čeká hlavákové peklo, kterému by se dalo snadno předejít.