Nálezci poklad poctivě odevzdali muzeu, jehož pracovníci okamžitě započali s analýzou. Vzhledem k tomu, že mince byly k sobě pevně slepeny, nebylo možné je z nádoby jen tak vysypat. Hliněný hrnek proto nejprve putoval na CT "vyšetření" do nemocnice ve Valašském Meziříčí, aby se zjistilo, co všechno obsahuje. Snímky ukázaly, že je skutečně zcela zaplněn mincemi a skrývá navíc zbytky nějakého materiálu, jakým mohla být tkanina měšce.
Konzervátoři pak postupně z hrnku vyjmuli 374 jednotlivých mincí a slepenec několika dalších, které se nepodařilo rozdělit. Všechny mince byly pražskými groši různé ražby a původně byly schovány v plátěném měšci, z něhož ale moc nezůstalo. Postup konzervátorů vyžadoval extrémní opatrnost a pečlivost – každá mince, každý fragment látky nebo drobný organický materiál mohl nést historickou informaci.
Odborníky překvapilo, v jak úžasném stavu se hrnek s mincemi zachoval. Ležel totiž pouze dva centimetry pod povrchem, od vzduchu ho dělila jen malá vrstva hlíny a jehličí. Žádné další archeologické cennosti se už na místě bohužel nenašly.
Poklad neznámého boháče
Archeologická analýza podobných pokladů bývá zdlouhavá a hodnota nalezených mincí se definitivně určuje až po jejím skončení. Cena 380 středověkých mincí se nicméně dá zhruba odhadnout na 1 330 000 korun. Nálezcům by pak podle zákona měla náležet desetiprocentní odměna, protože šlo o náhodně nalezený archeologický poklad. V tomto případě by nálezné měla vlastně obdržet fenka Máša...
Objevená sbírka pražských grošů však měla velkou hodnotu už ve své době. Archeolog vsetínského muzea Samuel Španihel ji dokonce označil za hotové jmění. Tolik peněz podle něj nemívali ve 14. století nasysleno ani zemané. Dalo se z nich žít celé roky. Archeolog se domnívá, že mohlo jít o tržbu zámožného obchodníka. Možná ji uschoval v lese v časech vojenských střetů, které tehdy Moravu dlouhodobě sužovaly. Bohužel už nikdy neměl šanci si své peníze opět vyzvednout.
Mince, která ovládla středověk
Pražský groš je jednou z nejznámějších středověkých mincí střední Evropy. Jeho ražba byla zavedena kolem roku 1300 za Václava II. jako součást mincovní reformy, inspirované italskými bankéři, a postupně se stala hlavní měnou Českého království. Standardní pražský groš měl hmotnost kolem 3,5 až 3,7 gramu a ryzost (obsah stříbra) kolem 933/1000.
Na lícní straně se obvykle nacházela česká koruna s latinským opisem DEI GRATIA REX BOEMIE (Z Boží milosti král český) a na rubu český dvouocasý lev s opisem GROSSI PRAGENSES. Pražský groš se proslavil i za hranicemi Čech – jeho forma se stala vzorem pro groše v Míšni, Polsku a Uhersku. Na začátku 16. století pak jeho význam upadal, až se s ražbou skončilo nadobro.
A co jste si za takový groš mohli koupit? Současné rekonstrukce uvádějí, že za něj bylo možné pořídit kus sýra nebo másla, ale také třeba malou lopatu. Groš se dělil na 12 parvů, přičemž bochník chleba stál přibližně 4 parvy a jedno vejce vyšlo asi na 2 parvy. Na boty se muselo trochu šetřit, ty stály okolo 3 grošů. Za podobnou cenu jste si mohli koupit živou slepici nebo slamník. Běžný řemeslník si mohl vydělat mezi 16 a 20 groši za týden, a tak hlady určitě netrpěl a na boty mu také zbylo. Na druhé straně ale často živil šest sedm dětí, takže žádné velké jmění našetřit nejspíš nemohl.
Zdroje: idnes.cz, irozhlas.cz, denik.cz
