Z malého sklepa se nakonec stalo podzemní muzeum, které dnes navštěvují lidé z celého světa.
Od bramborového sklepa k životnímu poslání
Příběh začal v roce 1985 ve vesnici Arinj nedaleko Jerevanu. Levonova manželka Tosya chtěla obyčejný sklep, kde by mohla ukládat zeleninu na zimu. Manžel se pustil do práce a brzy pochopil, že neumí přestat. Každý den po práci vzal do ruky kladivo a dláto a strávil hodiny v podzemí. Bez plánů, bez měření a bez moderní techniky postupně vydlabal desítky metrů chodeb a komnat. Podle rodiny spal jen tři až čtyři hodiny denně a všechno dělal ručně. Tvrdil, že ho vede vnitřní hlas a že musí pokračovat, dokud jeho dílo nebude hotové. Pracoval takhle neuvěřitelných 23 let.
Během této doby se z obyčejného sklepa stal komplex o hloubce asi 21 metrů a rozloze přes 280 metrů čtverečních. Podzemí má několik úrovní, kamenné schodiště a místnosti různých tvarů. V některých jsou vytesané reliéfy a sochařské dekorace, které Levon vytvářel stejným způsobem jako stěny a stropy – pouze pomocí ručních nástrojů. Podzemí má stálou teplotu kolem 10 °C, takže se dá přirovnat ke sklepením starých klášterů nebo jeskyní.
Místo, které přežilo svého tvůrce
Levon Arakelyan zemřel v roce 2008 (uvádí se také 2009), ale jeho dílo zůstalo nedotčené. Rodina se rozhodla zachovat všechno přesně tak, jak to zanechal. V domě zřídila muzeum nazvané "Levon’s Divine Underground", které je dnes součástí arménských průvodců a patří k nejnavštěvovanějším místům v okolí Jerevanu. Návštěvníci si mohou prohlédnout nejen podzemní chodby a komnaty, ale i nástroje, s nimiž Levon pracoval, a fotografie z dob, kdy ještě žil. Manželka Tosya zůstala v domě a dlouhá léta návštěvníkům přibližovala příběh, který by se dal nazvat osobním zázrakem.
Podle místních legend Levon tvrdil, že ho k práci vedla vize a že cítil neviditelnou sílu, která mu dodávala energii. Někteří lidé jeho dílo vnímají jako náboženský symbol, jiní jako důkaz lidské houževnatosti a víry v smysl vlastního povolání. Arakelyan nikdy nežádal pomoc ani finanční odměnu. Jeho cíl byl jediný – dokončit to, co začal.
Turistická atrakce a symbol lidské vytrvalosti
Dnes je jeskynní muzeum v Arinj otevřené veřejnosti a ročně ho navštíví tisíce lidí. Vstup vede přes běžný rodinný dům na Davit Khachatryan Street číslo 9. Zvenku vypadá naprosto obyčejně, ale pod ním se skrývá architektonické dílo, které v Arménii nemá obdoby. Kromě soch a kamenů mohou návštěvníci vidět i Levonovy osobní věci a fotografie z období hloubení. Celé podzemí je osvětlené žárovkami a je možné jím procházet po vysekaných schodech.
Arménie je zemí starobylých klášterů a kamenických pamětihodností, přesto se Arakelyanovo dílo vymyká všemu, co by člověk čekal od jednotlivce. Bez architektů, bez financí a bez jakékoliv technické pomoci vytvořil komplex, který by mnozí přirovnali k moderním katakombám. Odborníci na architekturu v Arménii označují Arinj za unikátní příklad lidové tvořivosti a nezdolné vůle. Jeho dílo připomíná, že i bez peněz a slávy může vzniknout něco, co překročí hranice jedné země.
Inspirace pro celý svět
Příběh muže, který 23 let každý den kopal pod vlastním domem, se stal symbolem vytrvalosti a oddanosti vizi. Z malého sklepa vznikl komplex, který dnes navštěvují lidé z celého světa a který arménské ministerstvo kultury uvádí mezi nejzajímavějšími turistickými místy země. Podzemní muzeum Levon’s Divine Underground je tak víc než jen soubor chodeb a místností. Je dokladem toho, co dokáže jediný člověk, když věří svému cíli a pracuje na něm každý den bez ohledu na okolnosti.
Zdroje: Travel Armenia; Atlas Obscura; Hetq.am; Phoenix Tour Armenia
