Dlouho se o tomto pavoukovi psalo jen v minulém čase. Buď o jeho impozantní velikosti srovnatelné s dlaní, o norách hlubokých desítky centimetrů, anebo třeba o loveckém stylu, který mu vynesl přezdívku "vlčí pavouk". Jenže tento tvor se znovu objevil na jižní Moravě a dokazuje, že příroda má stále navrch.
Staronový soused
Tím tajemným navrátilcem není nikdo jiný než slíďák tatarský (Lycosa singoriensis). A je to skutečně obr. Samičky mohou mít tělo dlouhé až neuvěřitelných tři a půl centimetru, a když k tomu připočteme nohy, dostáváme se na úctyhodných sedm centimetrů. Takže to není vůbec žádný drobeček, který se krčí v rohu koupelny. Jeho tělo je pokryto hustými chloupky v odstínech šedohnědé až černé barvy, které mu poskytují dokonalé maskování.
Lidově se mu sice říká "česká tarantule", ale s pravými tarantulemi (sklípkany) není blízce příbuzný. Patří do čeledi slíďákovitých, kterým se pro jejich způsob lovu přezdívá také "vlčí pavouci". Nespoléhají na sítě, ale na rychlost, sílu a moment překvapení. Svou kořist, což je převážně hmyz, dokážou aktivně pronásledovat a v pravý čas na ni skočit. Přes den se ukrývá ve své noře, která může být hluboká až půl metru a slouží mu jako bezpečný úkryt.
Odkud se vzal
Příběh slíďáka tatarského v Česku je jako detektivka. Jeho domovinou jsou stepi východní Evropy a Asie. Na začátku 20. století se však začal šířit na západ a na čas se stal poměrně běžným i na jižní Moravě. Osídloval písčité břehy řek a otevřené, suché krajiny. Jenže pak, zhruba od 70. let, jako by se po něm slehla zem. Změny v krajině, intenzivní zemědělství a urbanizace zničily jeho přirozené prostředí a slíďák byl oficiálně prohlášen za vyhynulého na našem území. Jeho nedávný návrat je tak trochu zázrak. Zdá se, že mu svědčí teplejší klima a také jeho neuvěřitelná schopnost adaptace. Místo původních stepí se naučil žít na druhotných stanovištích, v opuštěných pískovnách, na okrajích stavebních pozemků a v průmyslových areálech. Zkrátka všude tam, kde najde holou, písčitou půdu a klid.
Kousnutí, které si budete pamatovat
A teď to nejdůležitější: je nebezpečný? Potkat takového obra může být pro mnoho z nás hlavně šok. Dobrá zpráva je, že jeho jed pro zdravého člověka není život ohrožující. Ta horší je, že kousnutí opravdu bolí a dalo by se přirovnat k bodnutí včelou nebo spíše vosou. Rána většinou oteče, zčervená a bolest může být skutečně nepříjemná a přetrvávat několik dní. Slíďák je ale od přírody plachý tvor a na člověka neútočí, pokud se necítí přímo ohrožen. Kousne jen v sebeobraně, typicky když na něj sáhnete, přimáčknete ho nebo mu neopatrně strčíte prst do nory.
Jak se chová vlčí pavouk?
Kromě své velikosti je slíďák fascinující i svým chováním. Obzvláště samičky jsou na poměry pavoučí říše mimořádně starostlivé matky. Svůj velký kulovitý kokon s vajíčky nosí neustále připředený k zadečku a pravidelně ho vystavují slunci, aby zajistily správný vývoj potomstva. Když se malí pavoučci vylíhnou, vylezou matce na záda a ta je ještě nějakou dobu nosí s sebou a chrání je. Zajímavý je i jejich způsob šíření do nových oblastí. Malí pavoučci vylezou na vyvýšené místo, vypustí hedvábné vlákno a nechají se unášet větrem jako na padáčku. Tento způsob jim umožňuje překonávat velké vzdálenosti a kolonizovat nová území.
Co dělat, když na něj narazíte
Pokud budete mít to štěstí a slíďáka tatarského ve volné přírodě potkáte, především ho nezabíjejte. Je to stále velmi vzácný a ohrožený druh. Nejlepší je nedělat nic, jen ho z uctivé vzdálenosti pozorovat. Nepokoušejte se ho chytat ani ho jakkoli dráždit. Je to důležitý predátor a jeho přítomnost svědčí o určité kvalitě prostředí. Pokud se vám podaří ho vyfotit, můžete nález nahlásit arachnologům, kteří mapují jeho šíření.
A co ti ostatní pavouci doma
Je prakticky vyloučené, že by se vám slíďák tatarský zabydlel v obýváku. Preferuje venkovní prostředí a lidským obydlím se vyhýbá. Pokud vás trápí spíše běžní domácí pavouci jako pokoutníci, existuje několik způsobů, jak jejich počet omezit. Utěsněte všechny skuliny a praskliny ve zdech a kolem oken. Do oken nainstalujte sítě proti hmyzu. Pavouci údajně nemají rádi vůni máty peprné nebo octa, takže pomáhá postřik z octové vody na rámy oken. Pravidelně uklízejte a odstraňujte pavučin. V případě extrémního zamoření můžete použít insekticid, ale to by měla být až poslední možnost. Pavouci jsou totiž v ekosystému, i v tom domácím, velmi užiteční.
Zdroje: cnn.iprima.cz, ziva.avcr.cz, denik.cz
