Jedná se o Pardubický perník. Laskomina, která si právoplatně zaslouží přívlastek “tradiční”. U nás má skutečně dlouholetou historii, napříč staletími. Pojďme se na ni podívat.
Neobyčejná cesta ze starého Egypta až do středověké Evropy
Málokdo ví, že první jakési napodobeniny perníku znali již ve starém Egyptě, Řecku či Římě. Toto pečivo z medu a mouky bylo považováno za luxusní. Bylo to kvůli medu, ten totiž byl poměrně drahou a vzácnou ingrediencí.
První verze vypadaly nicméně úplně jinak, než lahodná pochoutka, kterou známe dnes. Byly to jednoduché placky, které se pekly na železném plátu. Až později se objevily první formy, dřevěné, díky kterým poté lahůdku zdobily motivy náboženské i světské.
V Čechách se perník objevil během středověku. Nicméně je nejasné, ve kterém přesně roce. Jedny písemné prameny uvádí, že se zde první výrobci usadili před rokem 1324. Další údajně nejstarší zpráva o nich pochází až z roku 1335. Pravdu se nejspíš nikdy nedozvíme.
Co ovšem jisté je, že to bylo právě během tohoto období v Evropě, kdy pochutina získala současnou podobu.
Pardubický medový poklad
Pardubice jsou nejspíše tím prvním městem a krajem, který se nám při zmínění perníčku vybaví, zprvu však v jeho výrobě hráli malou roli. Jeho tradice sahá asi do 16. století, na jehož začátku, podle archivních pramenů, působil první perníkář. Že se zde tato medová pochoutka začala vyrábět, věděla dokonce Marie Terezie. Ta totiž Pardubicím v roce 1756 právo perník vyrábět oficiálně potvrdila.
Jeho popularita neustále rostla, ačkoliv největší rozmach v jeho výrobě nastal před 1. světovou válkou. Ovšem, doba pokročila a tudíž se jednalo o výrobu tovární. Rok před válkou, tedy v roce 1913, byla založena továrna firmy Melartos. Po roce 1948, kdy byla znárodněna a začleněna do národního podniku Pardubické pekárny, se výroba rozvinula naplno.
Proč si ale Pardubický perník získal takovou pověst nejen doma, nýbrž i v zahraničí? Prvním důvodem je poctivá ruční výroba. Ta zaručuje, že pochoutka vydrží celé roky. Sice může ztvrdnout, ale nehrozí mu plíseň ani žluknutí, které by snad poškodilo jeho tvar či zdobení.
Druhým důvodem jeho oblíbenosti je jedinečná chuť. Ačkoliv část původního receptu známe, zdejší perníkáři používají další ingredience, které si pečlivě střeží. Původní recept obsahoval mouku, med a dokonce i pepř. Je to díky němu, odkud také získala sladkost název. Z původního “peprníku” vznikl po čase “perník”.
V dnešní době masové výroby a dovozu ze zahraničí často poctivá domácí výroba a tradice trpí. Proto je úžasné, že se v Pardubicích stále drží perníkáři, kteří poctivý a ručně zdobený perník vyrábějí. Mezi ty známější s dobrými recenzemi patří například “Pardubický perník Pavel Janoš” a “Pardubický perník JaJa”.
O tradice je důležité pečovat a vážit si jich, zejména dnes, kdy mnohé z nich upadají. O to, aby Pardubický perník nebyl dalším příkladem, se stará také Sdružení Pardubický perník. To dnes funguje neuvěřitelných 21 let a mezi jeho snahy patří propagace perníku a také dodržování technologických postupů. Jejich zásluhou se o této pochoutce, která je v naší zemi jistě tradičnější než třeba známější Trdelník, dozví více turistů.
Zdroje: cs.wikipedia.org, kudyznudy.cz
