Pro většinu z nás je obnova pasu jen otravné papírování a čekání na fotku, se kterou nakonec stejně nebudeme spokojeni. Pro část lidí se tento proces ale změnil v hotové byrokratické peklo. Když jméno podobné tomu vašemu najdou úřady v některé z bezpečnostních databází, systém vás uvrhne do nekonečného čekání bez jakéhokoliv vysvětlení.
Když vás jméno uvězní ve vlastní zemi
Situace se v menším měřítku objevují všude po světě, suverénně nejvíce případu však zaznamenávají Spojené státy. Internet je plný příběhů běžných obyvatel, kteří se v USA narodili, celý život tam pobývali a nikdy neměli žádné problémy se zákonem. Cestování jim ale dlouhodobě znemožňuje jejich jméno, které je zkrátka a dobře shodné s některým z hledaných zločinců. Často se jedná o jména arabská, latinskoamerická či východoevropská.
Dopady na osobní život jsou v takových případech často zdrcující, protože obecně vzato je letecká mobilita ve Spojených státech mnohem častější než v Evropě. Vzdálenosti jsou často obrovské a mezistátní lety jsou jediným způsobem transportu. V lepším případě tak lidé přicházejí třeba o rodinné oslavy nebo setkání, v horším rovnou přichází o práci, která pravidelné létání vyžaduje.
Systém, který neumí rozlišovat
Základní problém tkví v tom, jak samotné vládní databáze fungují. Mnoho z nich spoléhá na nedokonalé algoritmy, které často pracují s nedostatečně komplexními údaji – berou v potaz například jen jméno a datum narození. A mnohdy ani to ne. Podle dostupných zdrojů jim tak chybí jakýkoliv kontext nebo biometrické údaje, které by jasně rozlišily dvě různé osoby s podobným jménem.
Celá situace je o to absurdnější, že i právníci mnohdy jen krčí rameny a nedokáží lidem s tímto problémem nijak poradit. Někteří vidí jedinou šanci v tom, zavalit úřady doklady prokazujícími, že skutečně nejste žádný terorista. Výsledek je ale nejistý, dost možná se vašim požadavkům nebude nikdo věnovat.
Stačí, aby tak vaše jméno figurovalo na nějakém sankčním seznamu nebo připomínalo jméno člena drogového kartelu a vaše cestovatelské plány se mohou během chvíle rozplynout. Stát přitom jen zřídka přizná chybu nebo zveřejní, kolik lidí tímto způsobem omezuje v pohybu.
Teroristou může být každý. I děti
Ačkoliv v poslední době se objevila řada nových případů, samotný problém trvá již desítky let. Svět například už před 10 lety obletěl případ teprve šestiletého Sayeda Adama Ahmeda. Ten se narodil v Kanadě a vzhledem k věku poměrně logicky nikdy neměl problémy se zákonem. Přesto byl označen za „vysoce rizikového cestujícího“ a při každém letu tak musel procházet naprosto ponižujícím kolečkem bezpečnostních prověrek.
Úřady po medializaci celého případu slíbily, že situaci vyřeší. Při dalším letu o několik měsíců později se však stalo to stejné. Rodina Sayeda navíc zjistila, že v tom ani zdaleka není sama, protože se jim ozvaly desítky dalších rodin, které prožívají totéž. Ukazuje se tedy, že vlády a letecké společnosti sice disponují mnoha sofistikovanými technologiemi, ale chybí jim mechanismus, který by dokázal ze seznamů hrozeb vyřadit lidi, kteří tam evidentně nepatří.
Boj s větrnými mlýny
Na papíře samozřejmě působí bezpečnostní prověrky zcela logicky. Nikdo nechce, aby mezinárodně hledaní zločinci volně cestovali po světě. Problém je, že podle všeho samotný systém je tak nedokonalý, že vůbec nerozlišuje mezi odsouzeným, vyšetřovaným a někým, kdo jen sdílí podobné jméno jako podezřelý. Pro běžného občana je tak téměř nemožné se bránit a celá situace může být značně frustrující.
Použité zdroje: The Guardian
